Je to určitě zajímavé - vidět příjemnou, hravou výstavu a poznat novou, dalo by se říci exkluzivní vinohradskou galerii, která pod zvláštním názvem The Chemistry žije už několik měsíců v probouzevších se Vinohradech (mimo jiné už neskrývaně bohatých). Galerie zjevně vznikla z půvabného malého bytu 3 + 1, má dostatek prostoru pro komorní výstavy, vernisážím nabízí i vlastní nádvorní terasu.
Recenze: Výstava portugalského sochaře Joao Galrao
Prozatím, jak možná je předčasné soudit po dvou výstavách, má i vtipnou a nečekanou dramaturgii. Výstava After Hours se zrodila z myšlenky transfomace pohybu, rytmu a psychedelie, tak aby tyto objekty komunikovaly s divákem a magnetizovaly jej svou haptickou formou. Jde o souhru barev, organických tvarů a minimalizmu. Jak připomíná autor, inspirací a konceptem těchto objektů se staly rozdíly a společné rysy mezi vzpomínkami na dětství, které si Joao spojuje se sladkostmi a barevnou pestrostí (lízátka, pouťové cukrkandly, bonbony), versus život v dospělosti a jeho světa iluzí spojený se vzrušujícím magnetismem noci a drog.
Název výstavy proto vystihuje ony hodiny po probdělé noci (na dojezdu), kdy se člověk vrací z večírku a v omamném stavu se mu míchají zážitky, halucinace, pocity, vzpomínky a chemie lásky. Neoddělitelnou součástí těchto objektů je forma a materiál, kdy jej zajímá recyklace plastů - odpadu, které Joaovi přinášejí jeho přátelé a vlastně se tak podílejí na vzniku jeho tvorby. After Hours hovoří jazykem, ve kterém se snoubí pop a minimalismus (odkazy na hnutí ARTE Povera a neokonkretismus).
Joao Galrao se narodil v roce 1975 v Lisabonu, Portugalsko
1996 začal vystavovat na společných výstavách, zajímal se z počátku o duality mezi sochařstvím a malbou. Vytvářel hybridní objekty inspirované vlastním životem - hrou se stíny a okolním prostorem jako enviromenty. V roce 2001 pořádal první samostatnou výstavu, ve stejné době také diplomoval na Ar. Co v Lisboa. Jeho tvorba byla silně ovlivněná náboženskou tematikou a mysticismem. Po samostatných výstavách v Sao Paulu a Londýně se zaměřil na barvu a vnitřní vlastní prožitek (sám hovoří o vibraci, chemii).
Rozhovor:
Joao, české publikum zatím nemělo příležitost seznámit se s tvou tvorbou. Mohl bys nám stručně popsat, jak se vyvíjela tvá kariéra?
Vždycky jsem cítil potřebu komunikovat a sdílet s ostatními své pocity. Proto jsem se v roce 1996 začal s účastí na uměleckých soutěžích. Samostatně vystavuji od roku 2001 - to jsem byl v posledním ročníku studia výtvarného umění v „Ar.co" (Centrum umění a vizuální komunikace) v Lisabonu.
Ze začátku jsem se zabýval vztahem mezi malbou a sochou, vytvářel jsem hybridní objekty. Přitom jsem cítil, jak se dílo osamostatňuje, začíná žít svým vlastním životem a hraje si s okolním prostorem, například prostřednictvím stínů, které vrhá na zeď. Myslím, že určujícími prvky ve vývoji mé tvorby byl vztah mezi skutečností a jejím zobrazením, a pak taky práce s prostorem, který je nějakým způsobem posvátný nebo nedotknutelný - v tom byla výjimečná výstava v Galerii Graça Brandão v Portu v roce 2003. Pak jsem nějakou dobu vystavoval v Galerii Casa Triangulo v brazilském Sao Paulu a v Galerii Hammer Sidi v Londýně. Najednou jsem byl schopný vidět tvary tak, jak jsem je dřív neviděl, víc v pohybu, někdy až frenetickém.
Co se týče zařazení mé tvorby, konceptuálně se v ní mísí pop, minimalismus a arte povora, ale je v ní také vliv neokonkretismu.
Co víš obecně o českém umění? Znáš nějakého současného českého umělce?
Bohužel, moc toho neznám, vím, že tu jsou dobří umělci a že výtvarné umění je hodně oceňováno, taky tu jsou kvalitní muzea, jsem rád, že se do některých budu moci podívat. Co se týče českých výtvarníků, seznámil jsem se s dílem Jakuba Nepraše, a moc se mi líbilo. Bylo to na jedné výstavě v Lisabonu v Museu Berardo, úžasné video z roku 2007 - Babylon Plant.
Jaký je v těchto dnech tvůj ideál krásy?
Myslím si, že můj ideál krásy souvisí se stále větším ceněním si našeho vnitřku a se schopností podělit se o svoje pocity a myšlenky. Tento svět se odhaluje prostřednictvím estetické a fyzické stránky každého z nás a ideál krásy je tak jakousi směsí estetických představ ovlivněnou emocionální intenzitou věcí, objektů či konceptů, které vnímáme. Když se tohle převede do běžného života, přesyceného obrazy a novými společenskými pravidly, může nám to pomoci oddělit zrno od plev a najít jakýsi ideál, i když to, samozřejmě, vždy bude velmi subjektivní. Co se týče umění, myslím, že můj ideál není krásou v klasickém smyslu toho slova. Myslím si, že koncept krásného často vyjeví svůj půvab, dojde-li k dekonstrukci pojmu krásy a že její destrukce je někdy zajímavější než její samotná estetická stránka.
Tento rozhovor vznikl díky pomoci pana Joaa Lourenca, Překlad z portugalštiny vznikl díky pomoci Institutu Camoes v Praze.
The Chemistry Gallery, U Kanálky 4, Praha 2,vernisáž 12.11. 08 od 19:00 This Event is supported by Instituto Camoes,12.11.08 - 12.01. 09