Praha - České centrum Praha se v pátek 21. listopadu od 19 hodin otevře básníkům čistého srdce - Emilii Puldové a Mnoháčku Zgublačenkovi. Na večeru, který slovem zahájí kritik Jaroslav Balvín, autoři uvedou své knižní novinky. Zgublačenko sbírku Modré hravo, Puldová svazek Psáno srdcem. Oba vystupující svoji poezii doprovodí originální muzikou.
České centrum Praha pořádá zajímavý literární večer
Oba autoři se řadí do literární kategorie naivistů. Literární publicista Jan Nejedlý o díle Puldové a Zgublačenka napsal: „Naivista vrací do poezie hru. Hru slov, hru rýmů, hru humoru. Jako bychom už zapomněli, že básničkám se můžeme i smát. Vrací poezii také dětsky bezelstné vnímání světa… A možná činí naivista ještě víc: vrací poezii k současnosti.“
Radim Kopáč o tvorbě Emilie Puldové:
"Svým debutem Vůně domova (2005) se pražská básnířka a příležitostná harmonikářka Emilie Puldová (narozena v roce 1932) zařadila mezi novodobé české naivisty, umělce, jejichž ruku při psaní (anebo kresbě aj.) vede především srdce. A svoji druhou knížku autorka pojmenovala právě tak: Psáno srdcem. Vydala ji opět ve vlastní režii, avšak tentokrát bez editorské asistence Jana Nejedlého, který Vůni domova nejen sestavil, ale také doprovodil doslovem. Podobně jako Václav Svoboda Plumlovský, Joža Mrázek Hořický nebo Mnoháček Zgublačenko je také Emilie Puldová jedinečná v práci s nečekanými obraty a zaumnými myšlenkovými digresemi, změnami rytmu i 'popletenými' rýmy, a tím pádem s bezděčnou komikou.
Jaroslav Balvín o Mnoháčku Zgublačenkovi:
„Z důvodu své duševní nemoci (z původní diagnózy schizofrenie změněné na autismus) je hyperaktivní, nezvládne být soustředěný u knihy, nevydrží být sám - to má úzkosti a deprese. Nesetrvá na jednom místě, neustojí nic nedělat. Odpočinek pro něj znamená lehnout si na smrt vyčerpaný. Když se neunaví standardním způsobem, naloží si do batohu šutry a chodí s ním po schodech nahoru dolů. Neustále si něco vymýšlí, spřádá plány na etablování a rozšíření svého díla, usiluje představovat je novým a novým lidem, touží po spolupráci s nimi. V poslední době hojnou měrou podporuje i umělecká díla svých méně agilních duševně nemocných přátel či životní dílo svého otce.“