Marek Nekula (nar. 1965) je literární vědec, germanista, překladatel a spisovatel, autor naučných i beletristických textů. V roce 1994 vydal sbírku próz Pellicova 47. Román Otec je - pokud vím - jeho první větší prózou. Marek Nekula se narodil v Brně a Brno má v obou prózách své místo; název té předchozí odkazuje k jedné z nejhezčích brněnských ulic. Román Otec se v Brně z velké části odehrává a zřejmě je do určité míry autobiografický - můžeme tak soudit podle toho, že vypravěč je rovněž vědec, pohybující se v univerzitním prostředí. Zda ale román skutečně vychází ze života svého autora, takto nepoznáme a není to vůbec důležité.
Recenze: Marek Nekula - Otec
Román začíná někdy na počátku normalizace, v sedmdesátých letech, jako rodinné drama, vnímané očima malého chlapce. Otec, lékař, odchází na Štědrý den z domu. Syn se domnívá, že otec má službu v nemocnici, tak jako už mnohokrát předtím, a že se večer vrátí. Čtenáři je jasné, že otec odchází za jinou ženou, a není tedy příliš překvapen, že se otec nevrátí, ani ke štědrovečerní večeři, ani později.
Rodiče se pak rozvádějí, matka se dvěma syny zůstává sama, stěhují se do jiného, menšího bytu, jednotvárný rytmus jejich života je přerušován příbuzenskými oslavami s babičkou a tetami (matčinou matkou a sestrami, které také zůstávají sami, protože jejich manželé je postupně opouštějí).
Syn, vypravěč příběhu, dospívá, žení se, má dítě, pracuje, působí na zahraničních univerzitách - a podobně jako kdysi jeho otec prožívá mimomanželský vztah s mladou studentkou, okouzlení, z něhož se nechce vymanit a které ho vede - byť ne přímo a prvoplánově - ke srovnávání s otcem, jako by své dětské vzpomínky najednou vnímal očima dospělého člověka. Otcovýma očima? Ano, syn se na dávné události dokáže podívat znovu, po otcově smrti a při likvidaci jeho bytu se dozvídá i o tragických peripetiích otcova života, ale neznamená to, že by otcovy postoje bezvýhradně přijímal a schvaloval.
To je pro Nekulovu prózu důležité: svět a život jeho hrdinů je složitý, jejich činy nejsou bezvýhradně dobré ani bezvýhradně špatné, jejich životní cesta je nelehké hledání pokud možno čestných kompromisů mezi podmínkami doby (to platí hlavně o pasážích z normalizace), vlastním štěstím a ohledem na ostatní lidi, kteří jsou na nich citově či jinak závislí.
Otec jako hlavní hrdina románu tyto bitvy bojuje, ne vždy z nich ale vychází jako vítěz. Nezmínila jsem zde otcovy židovské kořeny, ani židovský motiv, pojící se s jednou z jeho milenek. Nezmínila jsem je proto, že to jsou jediné momenty v knize, které mi připadají nepříliš přesvědčivé.
V současné próze je poměrně časté a populární hledat kořeny současných dějů v totalitní či ještě starší minulosti, možná je to až trochu módní záležitost, v každém případě se mi zdá, že tady je tento motiv trochu navíc, příběh by byl silný, výrazný a přesvědčivý i bez něj. Román Marka Nekuly Otec je zajímavá výpověď o složitém hledání těch pravých cest v životě.
127 stran, Torst 2008