Praha - Za železnou oponu mohou nahlédnout návštěvníci Kina Ořechovka od 30. ledna do 3. února. Filmová přehlídka Sbohem, opono přináší "okouzlení a rozčarování z jednoho sociálního experimentu, který ve jménu sociální spravedlnosti znevolnil stamiliony lidí". Diváci na festivalu uvidí filmy agitační i kritické. Dnes už zábavně na ně budou zřejmě působit propagandistické snímky Československého armádního filmu. Na všechna promítání je, díky podpoře Prahy 6, vstup zdarma.
Promítání za železnou oponou
Levicovou agitaci zastupuje Chceme žít E. F. Buriana nebo ideologicky přepjatý Král Šumavy Karla Kachyni. Atmosféru šedesátých let reprezentují Případ pro začínajícího kata (Pavel Juráček) a Stud Ladislava Helgeho, v němž režisér kriticky zobrazuje komunistického funkcionáře. Chybět nebude ani film Kopytem sem, kopytem tam Věry Chytilové, která v pondělí oslaví 80. narozeniny.
Festivalem chceme upozornit, že hrůzy ďábelských rájů na zemi ani zdaleka nejsou minulostí. Pořád je spousta zapálených spravedlivých, kteří svou lásku k bližnímu neváhají nám nedokonalým vnucovat i násilím. A je lhostejné, zda je to „sociální spravedlnost“, „čistá příroda“, v níž se lidé dožívali poloviny dnešní délky života v přírodě, „jedovaté a nečisté“ nebo třeba „míroví štváči“, jejichž hodnotový relativismus zašel tak daleko, že nás chtějí přinutit spáchat civilizační sebevraždu zradou vlastních hodnot.
/Ivan Slavík, Kino Ořechovka/
Sbohem oponě dá i několik zahraničních snímků, které zachycují život v totalitě. Jako zjevení ve své době působilo Pokání Tengize Abuladzeho. Neprávem nepovšimnutým filmem je Velká voda českého režiséra makedonského původu Iva Trajkova. Do už bezmála půl roku „spojeneckými“ vojsky okupovaného Československa přijel Jean-Luc Godard natočit film a výsledkem je maoistická agitka Pravda.
Tři dny budou promítání doprovázet také diskuse, do nichž se zapojí například Karel Steigerwald, Jefim Fištejn, Petruška Šustrová nebo jeden z odbojové skupiny bratří Mašínů Milan Paumer.