Praha - První titul z nové ediční řady Prameny k dějinám architektury a stavitelství, která je společným projektem Národního technického muzea a nakladatelství Mladá fronta, představuje osobnost Františka Alberta Libry (1891-1958). Autorkou knihy Architekt F. A. Libra (Hrst vzpomínek na otce), je architektova dcera Eva Librová. Její vzpomínky vykreslují F. A. Libru jako všestrannou osobnost se širokým spektrem zájmů a bohatými společenskými kontakty, díky čemuž jsou také cennou výpovědí o životě za první republiky.
Kniha o architektu F. A. Librovi uvádí novou ediční řadu nakladatelství Mladé fronty
Libra patřil k architektům, kteří dokázali spojit étos první republiky, vysokou profesionalitu a racionalitu uvažování do výtvarně působivého a zároveň funkčně bezchybného celku „harmonického racionalismu“. Během své samostatné praxe navrhl desítky obytných a veřejných budov včetně vynikajících interiérů, výstavních instalací a návrhů expozic. Nejvýznamnějších úspěchů dosáhl v architektuře peněžních ústavů, průmyslových staveb a solitéru státního sanatoria pro léčbu TBC ve Vyšných Hágách na Slovensku.
PhDr. Eva Librová, CSc. se narodila roku 1923 v Praze. Studovala slovanskou filologii (bohemistiku) a filozofii (psychologii a sociologii) na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze (1945-1950). V letech 1952-1983 pracovala ve Výzkumném ústavu výstavby a architektury (VÚVA) v kabinetu teorie architektury a kabinetu sociologie. Ve své práci se zaměřovala na vybrané problémy teorie architektury (zpracovala s teoretikem architektury Vítězslavem Procházkou Vývoj teoretických názorů na architekturu, 1964). Prováděla sociologické průzkumy bydlení v nových sídlištích, průzkumy rekreačního bydlení a průzkumy volného času obyvatel sídlišť v České republice (např. Volný čas v sídlištích, Ing. J. Musil a kol., Lidé a sídliště, 1985). Výsledky svých prací publikovala převážně v architektonických časopisech. V důchodu se věnuje vypořádání odborné pozůstalosti po svém otci, Ing. arch. Františku Albertu Librovi.