Praha – Příběh knížete Draculy, který je za svou krutost proklet a odsouzen tak k věčnému životu, se po třinácti letech vrátil ve své muzikálové podobě na jeviště. I když jeho nová podoba vychází opět z textů Zdeňka Borovce a hudby Karla Svobody, snažili se tvůrci, aby představení nebyla stejná a byla modernější. Hlavní roli Draculy zpívá a hraje opět Daniel Hůlka, v alternaci s Josefem Vojtkem a Mariánem Vojtkem. Na své začátky v zatím nejúspěšnějším českém muzikálu i na návrat k němu zavzpomínal v rozhovoru pro Události v kultuře. Prozradil například, proč se rozhodl jít kdysi na konkurz anebo co ho při novém zkoušení rozbrečelo.
Daniel Hůlka je Draculou ze slušnosti
Jak dlouhá a složitá byla pro vás cesta k Draculovi, který je vaší životní rolí?
Když jsem poprvé slyšel o tom, že Karel Svoboda napsal muzikál a že se bude inscenovat, byl jsem v angažmá v opeře v Ústí nad Labem a začínal jsem hostovat v Národním divadle. V té době jsem byl do opery hodně ponořený, takže jsem ze začátku ani moc neuvažoval, že do muzikálu půjdu.
Přišel za mnou ale Lubo Fric, můj spolužák ze školy, který dělal, stejně jako dneska znovu, asistenta režiséru Bednárikovi. Řekl mi: hele, Dane, pojď na ten konkurz, my pořád nikoho nemáme. Chtěl jsem s Bednárikem hodně pracovat, protože jsem ho znal už z opery, a navíc když za mnou poslali ještě Luba, přišlo mi neslušné tam nejít.
Hraje se vám nyní role Draculy snadněji, když už je pro vás známá?
Je pravda, že si ji ještě víc užívám. Zjistil jsem, že některá místa úžasného Borovcova textu jsem nechápal přeci jen tak dobře, jako teď po 14 letech zkušeností. Navíc je teď představení více divadelní, v menších prostorech, je více o nás, o interpretech.
Nesvazují vás vzpomínky nebo některé návyky, které musí mít člověk přeci jen uložené pod kůží?
My jsem s panem režisérem Bednárikem jako základ použili tehdejší představení, ale vůbec jsme se nebránili inovacím, naopak jsme se ho snažili vylepšit, jak to šlo. Navíc jsme měli kolem sebe jiné, mladé lidi, kteří do Draculy přinesli čerstvý vzduch. Soustředili jsme se, aby výsledek nebyl stejný.
Samozřejmě jsme ale s Bednárikem vzpomínkám podléhali. Když jsem poprvé zpíval na zkoušce Draculův monolog, tak první se rozbrečel on, pak já. Ten monolog je život Karla Svobody a člověk nemůže na něj a na Zdeňka Borovce nemyslet.
Celý ROZHOVOR s Danielem Hůlkou a producentem Oldřichem Lichtenbergem najdete ve videoarchivu ČT24.
Muzikál Dracula, dílo Karla Svobody, Zdeňka Borovce a Richarda Hese byl poprvé uváděn v letech 1995 až 1998 na jevišti Kongresového centra. Znovu se začal hrát ještě v roce 2003, původního úspěchu ale nedosáhl. Během prvních tří let muzikál vidělo 1,2 milionu lidí. Hrál se i v zahraničí. Vedle slovenské, německé nebo polské verze existuje také nastudování v korejštině nebo ve vlámštině.
Režie nové verze se opět ujal Josef Bednárik. Z původního obsazení se divákům – kromě Daniela Hůky – připomenou rovněž Leona Machálková a Monika Absolonová (obě Lorraine, v původním představení ji hrála Lucie Bílá). V trojroli šaška, sluhy a profesora dříve exceloval Jiří Korn. Nyní se v ní objeví Jiří Langmajer, v alternaci s Alešem Hámou a Tomášem Traplem.
GALERIE
Leona Machálková v muzikálu Dracula