Krátká novela známého anglického autora Oscara Wilda (1854 - 1900) obsahuje všechno, co očekáváme od romantické literatury z viktoriánské Anglie. Jejím jádrem je rozhovor dvou přátel o dalším společném příteli Cyrilu Grahamovi. Ten zasvětil svůj život jedinému cíli - odhalit, kdo je skutečným „adresátem" Shakespearových sonetů, komu autor posílá vášnivá milostná vyznání i trpké stesky. Cyril Graham dochází na základě řady míst v textu a jejich srovnáním s dobovými souvislostmi k názoru, že oním tajemným adresátem je mladý herec ze Shakespearovy společnosti Willie Hughes - a za tuto svou teorii je ochoten položit i život. Jestli se tak skutečně stane, to zůstává do posledních okamžiků tajemstvím, které ani zde nemohu prozradit. Pátrání po skutečném adresátovi se ovšem stává posedlostí a temně a dramaticky poznamená i životy obou aktérů vlastního, "rámcového" příběhu. Wildova novela je ideální četbou pro zimní večer (nejlépe u krbu a se sklenkou whisky) a - ve vážnější rovině - je také ukázkou a připomínkou viktoriánské Anglie 19. století, jejích literárních tradic a vůbec životního stylu.
Recenze: Oscar Wilde - Portrét pana W. H.
Za zmínku a za pozornost však stojí ještě přinejmenším ze dvou dalších důvodů, které už s její literární hodnotou přímo nesouvisejí. Především ve čtenářích vzbuzuje zájem o mnohem podstatnější a zásadnější dílo světové literatury, o Shakespearovy Sonety, z nichž na mnoha místech cituje. Čtenář může propadnout „bulvární“ dychtivé zvědavosti - psal Shakespeare své Sonety opravdu pro milovaného muže? Znamená to, že byl homosexuál? A opravdu, kdo byl oním skutečným adresátem? Co k tomu říká nejnovější literatura? Čtenář se tak může pustit do dalšího pátrání a tak vlastně navázat na Wildův text, který sám stojí na pomezí seriózní studie, zábavné detektivky či parodie na oba tyto žánry.
Ovšem i čtenář, který není bulvární ani zvědavý, bude okouzlen nádherou citovaných ukázek - a kdyby přečtení Portrétu pana W. H. vedlo „jen“ k tomu, že pak sáhne po Shakespearových Sonetech (které ve vlastním skvělém překladu a rovněž dvojjazyčně vydal Jiří Josek ve svém nakladatelství Romeo), není to vůbec málo.
Právě dvojjazyčné vydání je dalším velkým kladem této knížky. Četba dvojjazyčného textu je jedním z nejzábavnějších způsobů, jak se zdokonalit v angličtině. Je třeba ocenit i postoj Jiřího Joska, který předkládá svůj překlad vedle originálu a vydává se tak odvážně všanc případným kritikům, ale zároveň nabízí cenný srovnávací materiál studentům a všem zájemcům o umělecký překlad.
Z anglického originálu The Portrait of Mr. W. H. přeložil Jiří Josek, 79 stran, dvojjazyčně vydalo nakladatelství Romeo 2008.