Jana Bömerová je velmi, velmi tvrdohlavá žena, která ztělesňuje významnou pražskou fotografickou galerii. Prostě se nedá a výsledky její zatvrzelosti jsou samozřejmě přínosem. Všichni jen trochu zasvěcení sledovali s rozechvěním její (v tomto případě se stále jedná o hlavní realizaci Jany Bömerové, Galerii Leica) vypovězení z areálu Pražského hradu a snahu převést činnost do jiných, pokud možno ne doslova náhradních, prostor. Našla se místa zajímavá (na příklad Palác Louvre), nenápadná, nebo přímo mobilní (výstavy ve vlacích).
Recenze: Ruud van Empel v Leice
Návštěva současného místa působení Jany Bömerové v příjemném prostoru předválečné restaurace ve Školské ulici je přinejmenším osvěžujícím setkáním - s krásnými prostorami, knihami, elegantním kavárenským, či chcete-li klubovým prostředím, provozovatelkou a konečně i s jejími báječnými domácími kulinářskými zázraky. Hlavně pak ale se sérií kvalitních fotografických výstavních projektů, které nadále potvrzují výjimečné postavení galerie Leica i její dramaturgii v našem malém výstavním prostoru.
Osvěženi navštivte tedy představení Ruuda van Empela, holandského autora, který s ustáleným vnímáním klasické fotografie cvičí na samé hranici únosnosti, pro mnohé konzervativní milovníky přímo koketující s kýčem. S fotografií se manipuluje již dlouhá a dlouhá léta, hranice manipulace jsou stále posouvány a nástup špičkové elektroniky s fotografií pohnul rychlostí a směry, které jsme ještě před několika lety nečekali. Empel prosedí u svých strojů a počítačů doslova týdny, aby propojoval nejrůznější datové zdroje, fotografie, skeny, koláže nakloněné podklady z nejrůznějších tištěných podkladů. Vytváří svůj vlastní datový svět, přeleštěný a dobarvený jakýmisi vzpomínkami na holandskou koloniální říši, kde také doslova slunce nezapadalo.
Jím vybraná děvčátka na hranici nedospělosti pro mnohé skrývají řadu náznaků či znepokojujících pohledů a situací, nakonec však vše toporně pózuje v nejrůznějších valérech zelené barvy, která vytváří pozadí s velmi zajímavým elementem přírodního sci-fi. Ano, to co uvidíme, se nikdy nestalo a nestane, nikdo to nikdy neviděl a neuvidí, Empelova realita je surreálná až to praští. A přesto je ohlušující, provokativní a vlastně i sexy, i když vymetá ty nejskrytější koutky našeho libida. Na Empelovy fotografie nezapomenete a možná se i vrátíte sledovat, s jakou drzostí pracuje s Vaším vnímáním. Špatně pojmenovatelná výstava je v každém případě provokující a každá provokace může být zdravá. Buďte nad věcí, nezdráhejte se, nebudete sami, kdo se zamyslí a vyzkouší si analýzu v příjemně intimních výstavních prostorách.
Jen pro připomínku - Empel pracuje i mimo svoji počítačovou skrýš - známe jej z řady televizních, filmových a grafických projektů, pracuje s divadelníky, visí v zajímavých sbírkách a muzeích.
Pokud bude jaro otálet, tak se do zelena dostanete nejrychleji ve Školské.
LGP, Leica Gallery, Školská 28, 110 00 Praha 1, do 18.dubna, otevřeno denně 11.00 - 21.00 hodin