Praha - Jednou z programových sekcí pod názvem Francouzská nová vlna představuje pražský Febiofest méně známé a hůře dostupné snímky, které od konce 50. let znamenaly zásadní zlom. Filmová produkce a distribuce se modernizovaly, vznikaly filmové kluby a film začal podléhat stoupajícímu vlivu televize. „Novou vlnu dnes představují mladí filmaři, kteří mají málo peněz a prezentují se na internetu,“ říká jeden z představitelů francouzského hnutí 60. let, herec, režisér a producent Barbet Schroeder, jeden z hostů Febiofestu.
Barbet Schroeder: Nesnáším nostalgii, dnešní doba je velice zajímavá
„Nová vlna vznikla díky skupině lidí, kteří byli filmovými kritiky. Pustili se do filmování, opustili ateliéry i pevně dané scénáře a do filmové profese přinesli revoluční změny,“ vysvětlil režisér, který na Febiofestu představil mezi pěti snímky jak svoji prvotinu, snímek More (1969), tak svůj zatím poslední film Inju, bestie ve stínu (2008).
Režírovat nestačí
Umělec íránského původu se prý už jako čtrnáctiletý rozhodl, že bude režisérem. „Ale ten musí pracovat s herci a ideální je, když si hereckou profesi čas od času vyzkouší,“ řekl s tím, že se na plátně zpravidla objevuje ve snímcích svých přátel. Od roku 1969 natočil 13 filmů, některé z nich v Hollywoodu, v Japonsku a Kolumbii.
Jeho prvotina More, příběh osudové lásky odehrávající se převážně na Ibize, tehdejším místě svobody, patří k nejprogresivnějším debutům západoevropské kinematografie druhé poloviny 60. let. Hudbu k filmu vytvořila kapela Pink Floyd. „Nebyli ještě vůbec slavní. Nahrávka vznikla za 15 dnů a soundtrack byl velmi úspěšný - stejně jako desky, na kterých pracovali rok,“ říká Schroeder. Se skupinou poté pracoval ještě na filmu La Vallée (1972).
„Nesnáším nostalgii, netočím filmy v historických kulisách, zajímám se o dnešek, o zítřek, točím i dokumenty, dnešní doba je totiž velice zajímavá,“ říká režisér.
Svůj zatím poslední snímek Inju, bestie ve stínu natáčel v Japonsku, jiným způsobem, než vznikají v této zemi jiné americké a evropské filmy: „Pokoušel jsem se o něco ojedinělého, pracoval jsem śe stoprocentně japonským štábem, snažil jsem se integrovat japonské způsoby. Natáčelo se asi 10 týdnů, většina lidí se 100členného štábu byla mladší 30 let,“ přibližuje natáčení mysteriozního thrilleru podle románu japonského autora Ranpoa Edogawy. „Japonci jsou snad ještě profesionálnější, fanatičtější a zapálenější pro věc, ale podmínky v Hollywoodu jsou nejlepší,“ řekl. Do Kolumbie by se chtěl vrátit a pracovat tam na dalším projektu.