Hořké moře (Paseka) Jakuby Katalpy nominovala komise za „fabulační odvahu a energický, osobitý styl vyprávění“. Janu Šrámkovou navrhla za knihu Hruškadóttir (Labyrint) a za „stylově čisté, tematicky ojedinělé, nedoslovné vyprávění“. A Jakuba Řeháka za „pozorovatelství, které neutkvívá na povrchu věcí a stává se formou osobního poznávání“. Básnická prvotina tohoto mladého režiséra Světla mezi prkny (Agite/Fra) je také nominována na Magnesii Literu v kategorii objev roku.
Z čtvrt stovky přihlášených prací vybírala šéfredaktorka čtrnáctideníku A2 Libuše Bělunková, vedoucí katedry české literatury na FF UK Petr A. Bílek, šéfredaktor nakladatelství Odeon Jindřich Jůzl, spisovatel Pavel Kosatík a redaktor časopisu Týden Pavel Mandys.
Přišla jsem o všechny smysly, říká v závěru románu jedna z hlavních postav. Ale strach nemám. Román je vyprávěn ústy tří generačně odlišných žen, jejichž osudy se proplétají v civilní i citové rovině. Jakuba trpí vzácným onemocněním, které jí brání pamatovat si lidské tváře, Marie je svázána s domem, v němž ožívají mrtví, a Aniele se jako zázrakem podařilo zastavit čas. Žádná z žen nenachází pokoj. Jsou silně spojeny se svými předky, jejich vzpomínkami se znovu probouzí minulost, osudy matek a pramatek, věčné osudy bojovnic, opatrovatelek a těch, které loví - nebo jsou loveny. Román je možné číst různými způsoby, především je však nutné vnímat ho jako podobenství, zviditelnění archetypu ženy.
„Běž a vyprávěj. / Nasaď oči, nos. Ukaž, že inkoust / teče z očí, že ubíhají roky.“ Těmito slovy končí Jakub Řehák svou první básnickou sbírku. Roky ubíhaly. Čas zanechal stopu na básníkových domech – hniloba, plesnivina, pavouci, rez. Z gymnazistek předposledního oddílu se staly ženy, které až magickým procesem pojmenování dosáhnou celistvosti bytí. Jinak v knize převládají – téměř surrealisticky – jednotlivé části (nahého) těla. Neživé se oživuje a živé se stává věcí. A tak se prolínají ženy a knihy – obojímu patří celá autorova láska. Pozorování a popis jsou neoddělitelné. Ačkoliv v básních dominuje léto a zima, popř. sníh, poledne a noc, tedy jednoznačnost času, čtenář si nikdy nemůže být jistý, jestli se děj odehraje ve skutečnosti nebo ve snu. Je vždycky veden dál překypující autorovou fantazií a zvuky slov.
Najít přátelství, prostředí k životu, zbavit se strachu a na prahu dospělosti se „adoptovat“ do fungující rodiny. Dá se v oceánu smutku šlapat voda? Existuje dno a stojí za to se od něj odrazit? Debut Jany Šrámkové vypráví příběh osudové lásky zahrnující víc než jen vztah muže a ženy. Slova jako milovat nebo láska k tomu ale nepotřebuje. Zvláštní autorská cudnost, mistrná technika náznaků a přesných detailů dělají z téhle „islandské“ novely podivuhodné čtení.
Slavnostní předání ceny Jiřího Ortena - která má v podtitulu citát ze sbírky Ohnice: „Narovnej hřbet, má malá kniho“ - se koná 14. května. Večerem v Průmyslovém paláci provede herec Jiří Ornest. Prestižní ocenění pro mladé autory bude uděleno už po dvaadvacáté. Jeho držiteli jsou například Michal Viewegh, Tereza Boučková, Jaroslav Rudiš nebo Petra Hůlová.
