Praha - Kontroverzní polský umělec Zbigniew Libera, proslulý svými promyšlenými sondami do ustálených sociálních norem, představil 5. května svou pozoruhodnou tvorbu. Jeho přednášku najdete v archivu iVysílání ČT. Libera již několik let žije částečně v Praze a momentálně působí jako hostující pedagog na AVU. Je nepochybně jedním z nejzajímavějších polských současných umělců, jeho díla jsou niterná a zvrácená.
Skandalista Zbigniew Libera představil své kontroverzní dílo
Nemá umělecké vzdělání, během stanného práva v Polsku byl na rok uvězněn (pro tisk nezákonných materiálů) a hrál v punkové kapele Sternenhoch, založil avantgardní uměleckou skupinu Kultura Zrzuty a také zkoušel malovat. Většinu svých pláten ale dříve či později zničil. A konečně v 80. letech natočil několik videosnímků na motivy nemocnice a smrti, čímž na sebe poprvé strhl pozornost mezinárodní umělecké scény. Videa Intimní rituály (1984), Mystická vytrvalost (1984) a Jak trénovat děvčátka (1987) se objevila na řadě zahraničních přehlídek a neunikla ani zájmu novinářů.
Kenova babička a koncentrační tábor z lega
Krištof Kintera uvádí nekonveční umělce - Volnomyšlenkář Zbigniew Libera představuje své kontroverzní dílo (zdroj: ČT24)
Jeho tvorbu a postavení na umělecké scéně přibližuje ve svém článku publicistka Michaela Ivaniškinová: "Uměleckou strategii Zbigniewa Libery lze stěží popsat konvenčními uměleckohistorickými termíny. Využívá taktiky počítačového pirátství, které ovšem aplikuje na sociální prostředí. Pronikne do určitého systému a vytvoří duplikát konkrétní situace jen s drobnými obměnami - některé rysy zdůrazní, jiné naopak potlačí. V závěrečné a rozhodující fázi, pustošení systému sociálním virem, umělec jen nečinně přihlíží.
Na začátku častých afér byla zdánlivě nevinná série multiplů inspirovaná hračkami pro děti Opravná schémata. První vznikla v roce 1995 a jmenovala se Kenova teta. V povědomé růžové krabičce se místo sexy panenky Barbie skrývala její ironická parafráze - stará, tlustá a špatně oblečená; zcela v protikladu soudobému ideálu ženské krásy, jak jej předkládají masmédia.
Asi největšího skandálu docílil umělec, když se spojil s dánskou korporací Lego a z prefabrikovaných součástek vytvořil vlastní stavebnici - koncentrační tábor. Jestliže každé Liberovo dílo vždy doprovázel skandál, až dosud se odehrával více méně na lokální scéně. Koncentrační tábor z lega způsobil poprask v mezinárodním (i mimouměleckém) měřítku. K žalobcům se připojil dokonce i sponzor, ovšem vzhledem ke komerčnímu úspěchu projektu se nakonec spokojil s dovětkem k autorskému zákonu - tj. zákazu užití firemní známky Lego k uměleckým účelům. Když se v roce 1997 konala v Bruselu konference o holocaustu, mezi pozvanými byl i polský umělec. Jeho příspěvek měl být zlatým hřebem programu a s jistou ironií se dá říci, že jím byl, přestože jej nikdo neslyšel. Zanikl ve vřavě hlasitých protestů, přičemž jedním z nejčastěji opakovaných provolání bylo: „Vrať se do Polska!“