Špalíček s desítkami dětských tanečníků sklidil obrovský úspěch

Praha - Desetiminutovými ovacemi ve stoje odměnilo publikum v Kongresovém centru v Praze premiéru netradičního ztvárnění baletu Bohuslava Martinů Špalíček. V experimentálním tanečně-hudebním představení vystupovaly vedle profesionálních tanečníků a muzikantů desítky dětí. Projekt je součástí mezinárodního projektu Martinů Revisited, který připomíná letošní 50. výročí skladatelova úmrtí. Vznik inscenace zachytila dokumentaristka Olga Sommerová, Česká televize nabídne divákům snímek na konci tohoto roku.

Po vzoru projektu Berlínské filharmonie, která připravila Svěcení jara s 200 dětmi ze základních škol, češí autoři vybírali děti, které nemají možnost navštěvovat základní umělecké školy. Ředitelka Konzervatoře Duncan Centre Eva Blažíčková, která léta propaguje tanec jako důležitou aktivitu pro rozvoj dětské osobnosti, s profesionálními tanečníky vybrala asi 150 dětí z pěti základních škol.

Tancem do vyšších sfér 

"Byla jsem oslovena asi před třemi lety, abych udělala choreografii tohoto důkazu, že setkáním s tancem aktivní činností je možné povznést lidskou duší o několik pater výš," říká Blažíčková. Autoři se zaměřili na školy se sociálně slabými žáky a národnostními menšinami. Důležité bylo, že do tance se zapojily celé třídy, někdy i s pedagogy. Odešly jen ty děti, které chtěly; nakonec jich vystoupilo přibližně 90.

S dětmi tančilo 12 profesionální tanečníků, například Lea Čapková, Dora Hoštová, Veronika Kaciánová, Jan Malík či Michal Záhora a dvacítka studentů konzervatoře. Tanečníky doprovázela Pražská komorní filharmonie s dirigentem Jakubem Hrůšou, Pražský filharmonický sbor a Bambini di Praga.


Soubor Špalíček tvoří čtyři části, Hry, Legenda o sv. Dorotě, Romance z pampelišek a Svět lidí. Špalíček Martinů komponoval v Paříži v letech 1931 a 1932. Vrací se v něm k inspiraci sbírkou Prostonárodní české písně a říkadla Karla Jaromíra Erbena. V celovečerním baletu zpracovává folklorní prameny a dává jim ojedinělou hudební formu. Ve Špalíčku se výrazně projevuje skladatelova záliba v českém folkloru, který skrývá náměty, jež jsou bytostně spjaty s tím, co člověka stále doprovází - zrození, láska, smrt.

Podle Blažíčkové bylo velmi těžké děti motivovat či je zprvu vůbec přimět k soustředění. „Ukázalo se ale to, o co se snažím celý život: že tanec je mocná čarodějka, že pomáhá rozvíjet lidskou bytost po všech stránkách,“ říkala před představením. Děti, které vydržely, se podle ní dokázaly nejen soustředit na dlouhodobější spolupráci, reagovat na hudbu, s níž se mnohé v této formě setkaly poprvé, ale uměly i o svém prožitku vydat svědectví. „Je to pro mě důkazem toho, že tanec patří do základního vzdělání, měl by být začleněn do výuky základních škol,“ řekla. O prosazení tance do výuky na základní škole se snaží také sdružení Vize tance.