Netradiční hvězdné trio piráta z Karibiku Johnnyho Deppa, Edith Piaf Marion Cotillard a Batmana Christian Balea v rolích slavného gangstera Johna Dillingera, jeho milé Billie a detektiva Melvina Purvise. To vše řadí tento stylový film režiséra Michaela Manna k vážným kandidátům na ocenění "film roku."
Recenze: Veřejní nepřátelé - Návrat klasické gansterky
Veřejní nepřátelé vs. Neúplatní
Americká hospodářská krize z počátku 30. let je atraktivním prostředím pro film Veřejní nepřátelé i vzhledem k ekonomickým problémů dneška. Nicméně tímto vnější podobnost obou epoch končí. Film příliš neakcentuje sociální aspekt období, spíše využívá jeho vnější atraktivní reálie, jako jsou veteránská auta, klobouky i dlouhé kabátce, pod které se dá dobře schovat brokovnice u mužů, a dlouhé večerní róby žen za doprovodu jemně swingových bigbandů 30. let. Prostředí tvoří pouze efektní pozadí pro příběh legendárního gangstera Johnyho Dillingera a jeho bandy lupičů bank ve střetu s tvrdým federálním agentem Melvinem Purvisem.
Toto rozvržení sil včetně režijního zpracování řady scén připomíná klasickou gangsterku Briana De Palmy Neúplatní (The Untouchables, 1986), kde se jednalo o obdobný boj agentů federální policie tentokrát proti Al Caponeovi, navíc ve stejném městě Chicagu. Srovnání zdůrazňují i některá prostředí (schodiště banky, kde se odehrává přepadení, lze přirovnat ke schodišti z nádraží Grand Central z Neúplatných) i postava nesmiřitelného federálního vyšetřovatele bez skrupulí, ztvárněná ve starším snímku Kevinem Costnerem. Za zmínku stojí i námět režisérova staršího snímku Nelítostný souboj (Heat, 1995), kde je ovšem vztah hlavních aktérů na obou stranách zákona až fatálně osobní, což se o Veřejných nepřátelích říci nedá.
Hold klasickým gangsterkám se projevuje nejen v názvu (The Public Enemy, Veřejný nepřítel z roku 1931 je filmem s obdobnou tematikou), ale i finální scéně, kde John Dillinger sleduje v kině gangsterský film Manhattanské melodrama s Clarkem Gablem.
Styl
Veřejní nepřátelé jsou snímkem v rámci žánru poučeným, a přesto přinášejícím cosi ryze osobitého. Na úrovni obrazového zpracování se jedná především o netradiční zapojení digitální kamery, která místy působí až dokumentárním a bohužel i laciným dojmem. Na druhé straně tento prvek vytváří hlavně ve scénách lesní honičky mezi policisty a gangstery neobvykle autentický zážitek, podobající se až pocitu divákovy přítomnosti v ději.
Akční scény, tvořící hlavní dějovou dynamiku, jsou zpracovány ve stylové čistotě, která koresponduje s chladnou sehraností bandy zločinných profesionálů. Film je však schopen i navzdory této krustě železného realismu vytvořit řadu silných nálad hlavně ve vztahu hlavního hrdiny Johna Dillingera a jeho milé Billie.
Depp, Bale, Cotillard a ti druzí
V této souvislosti se dostáváme ke sféře hereckých výkonů, tvořících energii, vsazenou posléze do stylových obrázků. Zde dominuje hlavně Johnny Depp, který je navíc skutečnému Dillingerovi i fyzicky podobný. Jeho portrét gangstera je podán civilně ve své krutosti a přitom romanticky ve vztahu k Billie, takže se ve finále neubráníme pocitům lítosti. Detektivní protějšek Christiana Balea za Deppem v ničem nezaostává jako drsný lovec i citlivý kolega, i když mu v příběhu není dán takový prostor jako postavě hlavní. Ženský element, milující i trpící, strhujícím způsobem předvádí skvělá herečka Marion Cotillard, z obyčejné dívky Billie se stává hlavní hrdinkou filmu v závěrečných scénách. Podobně i skladba ostatních typů postav ve vedlejších rolích na obou stranách zákona se ve své tvrdosti i teamové spolupráci velmi podobá, což vede k zamyšlení nad úzkou hranicí mezi praktikami zločinců a detektivů.
Režisér Michal Mann opět prokázal, že patří mezi současnou filmařskou špičku. Jeho film je zkušený, klidný, uměřený, tragický i komický, místy romantický a hlavně se na něj dobře kouká. No, a to je myslím hlavní důvod, proč většina z nás chodí do kina.
Celkové hodnocení: 80%