Praha - Sociálními tématy a mezilidskými vztahy, portréty obyčejných lidí i významných osobností, feminismem i politickou historií naší země se ve svých snímcích zabývá Olga Sommerová, jedna z výrazných osobnostní české dokumentaristiky. Sommerová, která se narodila 2. srpna 1949, natočila dokumentárních filmů už téměř sto. Kromě toho, že se věnuje „lovu autenticity“, je také autorkou několika knížek a pedagožkou.
Olga Sommerová - taková normální žena na lovu
Točila o vozíčkářích, důchodcích, lidech s rakovinou. Zachycuje často „silné lidi, které osud těžce zasáhl a nějak zaskočil“. Do její filmografie patří i dokumenty o Jiřím Šlitrovi a Bohumilu Hrabalovi, pár kapitol z polemického cyklu Ztracená duše národa a retrospektivní koláž Moje 20. století.
K jejím nejznámějším titulům se řadí i Konkurz na rok 2000, Jednotřídka, Miluj bližního svého, Máňa, Nesmrtelná hvězda Božena Němcová, Konec světa v srdci Evropy, Máňa po deseti letech, Křídla andělů a Láska včera, dnes a zítra.
„Všechno zlý je pro něco dobrý…“
Dokumentární tvorbu vystudovala Olga Sommerová na FAMU, po skončení studií v roce 1977 chvíli pracovala v dokumentaristické redakci Československé televize. Po necelém roce ale odešla do Krátkého filmu Praha, kde působila jako režisérka až do roku 1993. Po revoluci se opět vrátila na FAMU, tentokrát jako pedagog. Katedru dokumentární tvorby vedla osm let, do roku 2002, pak se začala věnovat intenzivněji režisérské práci.
Jako režisérka Krátkého filmu Praha točila Sommerová dvanáct let dokumentární filmy pro kina na formát 35 mm. Po revoluci v roce 1989, když bylo promítání dokumentů v kinech zrušeno, točila dokumentární filmy pro Českou televizi.
O své práci říká: „Zase se absolutně potvrdilo, že všechno zlý je pro něco dobrý. Přišlo video a s ním nová svoboda v dokumentárním filmu. Technologie videa nám dala neomezené množství materiálu. A to mě uchvátilo, protože dokumentarista potřebuje k lovu autenticity nechat běžet kameru. Když pak přišly počítačové střižny, to už byla úplná senzace na place.“
O čem sníme
Jako dokumentaristku ji velmi zajímají partnerské vztahy. Je podle ní nutné, aby se muži vrátili víc do rodin a ženy vyšly víc na veřejnost. Změnit společenské klima je ale obtížné, protože tu není „vůle ze strany mužů ani ze strany žen“.
Této problematice se věnuje i ve třech úspěšných knihách O čem sní ženy, O čem sní muži a O čem ženy nesní, jež vznikly na základě stejnojmenných snímků. „Dělám to proto, abych zpovědí pomohla jiným ženám, které prožily něco podobného, a myslí si, že jsou úchylné, nenormální,“ uvedla ke svým knihám Sommerová.
Přehrajte si v archivu iVysílání některé z dokumentů O. Sommerové:
GALERIE
Moje 20. století: Adriena Šimotová, Lenka Reinerová, Soňa Červená a dokumentaristky Olga Sommerová a její dcera Olga Špátová