Praha - Na české kultuře se podobně jako na politické scéně podepsal zejména srpen 1968. Pravděpodobně nejvíc na to doplatila kinematografie. Politicky nevhodné filmy tak směřovaly rovnou do trezoru. Jejich dvěma nejvýraznějšími zástupci se staly Skřivánci na niti (1969) režiséra Jiřího Menzela a Ucho (1969) Karla Kachyni. Zakázané filmy zůstaly v trezoru 20 let, zpět do kin a na televizní obrazovku se dostaly až po listopadových událostech roku 1989. A právě tehdy se také do nového Československa postupně začali vracet lidé, kteří pro českou kulturu něco znamenali. Kromě spisovatele Josefa Škvoreckého se v zemi objevil i například písničkář Karel Kryl, populární zpěvák Waldemar Matuška či herec Jan Tříska.
Rok 1990 - rok návratů, případně i opožděných premiér
Zákaz filmů měl několik podob. Nevyhovující snímky mohly být staženy z distribuce, zastavena jejich výroba, uzamčeny do trezoru, nebo dokonce fyzicky zničeny. Skřivánci na niti a Ucho patřily mezi filmy, které se vůbec do distribuce nedostaly. Řada filmařů kvůli nastalé situaci emigrovala, další se přizpůsobili. V 70. letech pak vznikla řada dodnes populárních komedií - ale také snímky, na které by jejich tvůrci raději zapomněli.
Filmů, které byly staženy z distribuce, bylo více. Mezi nimi například O slavnosti a hostech Jana Němce nebo dva filmy Karla Kachyni Ať žije republika a Kočár do Vídně. Na osudu některých filmů, které měly být vymazány z paměti národa, se podepsaly i víceméně prozaické důvody. Nesměly se například hrát filmy, na nichž se podíleli emigranti. Tak se například stalo, že znělka k populárnímu seriálu Chalupáři se po emigraci Waldemara Matušky musela obejít bez zpěvákova zvučného hlasu.
Demokracie: Rok první - Trezory se otvírají (zdroj: ČT24)
Na Menzelovo poetické satirické podobenství varující před zrůdností a chybami 50. let dopadl zákaz v létě 1969. Hotový film natočený na motivy povídek z knihy Bohumila Hrabala Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet (1965) zakázal nový ředitel Československého státního filmu Jiří Purš z důvodu, že film "neodpovídá historické pravdě“. Nepomohlo ani, když se z filmu odehrávajícího se v kladenské Poldovce, kam byli posílání na brigádu lidé politicky nepohodlní, vystříhala scéna s ministrem školství Zdeňkem Nejedlým.
Zákaz postihl i filmy evidentně nepolitické, jakými bylo například Intimní osvětlení. K zasunutým projektům československého filmu, na které tvrdě dopadl srpen 1968 a následná normalizace poměrů, patří snímek Hynka Bočana Pasťák, natočený podle románu Karla Misaře. Výjimečný je i z toho důvodu, že patřil k projektům, které ani nebyly dokončeny.
Poprvé jsme viděli Škvoreckého či poslouchali radio Stalin a vrátil se i Kryl
Česká zakázaná literatura v předlistopadové době měla své dva proudy - domácí a exilový. Doma ji reprezentovala jména jako Havel, Klíma, Vaculík a další a v exilu pak Kundera, Kohout, či Škvorecký. Právě posledně jmenovaný autor patřil v torontské emigraci nejen k významným spisovatelům, ale spolu se svou manželkou i k nejznámějším vydavatelům. Jejich Sixty-Eight Publishers bylo bezesporu nejznámějším českým exilovým nakladatelstvím. A není tedy divu, že velké pozornosti se těšil právě návrat manželů Škovreckých do Československa.
Kromě filmové a literární produkce se svoboda začala projevovat i v rozhlasovém vysílání a na hudební scéně. Na podzim roku 1990 začalo tak v tehdejším Československu vysílat první svobodné rádio. Pirátská stanice se pojmenovala po sovětském diktátorovi Stalinovi. Se dvěma gramofony, kazetovým magnetofonem a jedním mikrofonem vysílala z podzemních prostor v Praze na Letné, kde Stalinův pomník kdysi stával. Po několika dnech úřady pirátské vysílání zastavily. Nicméně po čtyřech měsících, v únoru 1991, začalo rádio vysílat podruhé, zpočátku znovu ilegálně z klubu Bunkr v Lodecké ulici.
Do Čech se začali vracet kulturní emigranti. Mezi prvními se v listopadu 1989 vrátil písničkář Karel Kryl. Jako jeden z prvních exilových umělců se tak stihl zúčastnit ještě historických demonstrací na Václavském náměstí. Jeho písně zněly znovu aktuálně. Vrátil se pak i na československá pódia, už ne do malých klubů jako kdysi, ale do přeplněných hal a divadel. Po čtyřech letech působení v USA se v březnu 1990 vrací do vlasti i stále populární Waldemar Matuška. „Hlavně, že můžeme domů. To je teď nejdůležitější,“ vyznal dojatě po příletu na ruzyňské letiště. O měsíc později zavítal do Prahy i Jan Tříska.
Praha také poprvé zažila Rolling Stones
Češi měli 18.srpna 1990 vůbec poprvé možnost vidět „kameny“ na vlastní oči. V rámci turné „Urban Jungle“ vystoupili Rolling Stones na Strahově a zhlédlo je přes 100 000 diváků. Stejně tak se v srpnu 1990 do Prahy vypravila i britská rocková legenda The Cure.
- Kočár do Vídně (režie: Karel Kachyňa, 1966) zdroj: Bontonfilm http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/12/1153/115299.jpg
- Věra Křesadlová ve filmu Ivana Passera (1965) zdroj: ČT http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/11/1007/100671.jpg
- Manželé Škvorečtí při příletu do Prahy autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/5/479/47895.jpg
- Karel Kryl autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/8/713/71299.jpg