Jaroslav Vojta slavil úspěchy nejen na divadle, ale i ve filmu

Praha – Jaroslav Vojta, který navždy odešel 20. dubna 1970, byl pověstný svou milou a veselou povahou a smyslem pro humor. Byl oblíbeným vypravěčem anekdot, které skoro vždycky spletl, od té doby se špatně vyprávěným anekdotám říká, že je vypravěč „zvojtil“. Dodnes o něm kolují stovky žertovných, pravdivých i vymyšlených příhod a jeho charakteristický hlas svádí k napodobování celé generace imitátorů.

Narodil se ve velké herecké rodině 27. prosince 1888 v Kutné Hoře. Jeho rodiče Alois Vojta-Jurný a jeho žena Amálie jezdili s kočovnou divadelní společností. Výbornými herci byli i jeho sourozenci Hermína a Adolf, stejně jako jeho nevlastní matka Hana rozená Jelínková, díky níž získal i tři slavné tety - Otýlii Beníškovou, Terezii Brzkovou a Marii Spurnou.

Vojta se sice vyučil ve slévárně a absolvoval dvouletý večerní kurz strojírenského oddělení při průmyslové škole v Brně, ale záhy zběhl k divadlu. Po angažmá v několika kočovných společnostech hrál od roku 1910 v kamenných divadlech střídavě v Brně a Plzni. Od roku 1919 byl šest let členem pražského Divadla na Vinohradech, odkud přešel do činoherního souboru Národního divadla. Zde pak působil do roku 1959, kdy odešel do důchodu.

Exceloval jak v rolích charakterních, tak i v rolích komediálních. V divadle, stejně jako ve filmu, rozhlase i televizi, vytvářel především postavy lidové, které jeho hereckému naturelu slušely nejvíce. Třebaže jeho snad nejznámější filmovou rolí je dodnes populární postava loupežníka Sarky-Farky ze snímku Hrátky s čertem, on sám měl nejraději roli Hordubala v dramatu Hordubalové.

Jaroslav Vojta – ocenění

Státní cena za dramatické umění (1929), Zasloužilý umělec (1953), Národní umělec (1958), Řád práce (1963).

Vydáno pod