Vídeň - Do psané formy vtělil mluvené prvky, vytvářel nová slovní a zvuková spojení, pracoval s obrazotvorností nově vytvořených jazykových znaků. Tvorba těžko zařaditelného, a přesto význačného rakouského dramatika a básníka Ernsta Jandla byla vždy provokativní a hravá. Jandl zemřel 9. června 2000 v 74 letech. Platil za jednoho z nejosobitějších tvůrců experimentální poezie. První čtení textů tohoto středoškolského profesora ve Vídni roku 1957 vyvolalo skandál, neboť Jandlův pohled na svět a především jeho jazyk se velmi lišily od všeho, na co byli zvyklí rakouští milovníci poezie.
Provokace. Experiment. Hra. Ernst Jandl
Jandl se narodil ve Vídni 1. srpna 1925. Po maturitě byl poslán na frontu a roky 1944 až 1946 strávil v anglickém zajetí, kde pracoval jako tlumočník. Dlouhá léta pak působil jako profesor němčiny a angličtiny na gymnáziu. V roce 1984 mu byla udělena Velká rakouská státní cena za literaturu.
Za bezmála půlstoletí napsal téměř pět desítek titulů, pět dramat a rozhlasové hry. Široký záběr své činnosti završoval četnými překlady z angličtiny.
Roku 1953 se spřátelil se svou pozdější družkou Friederike Mayröckerovou, která se výrazně podílela na větší části jeho díla. Zhruba v tomto období začal úzce spolupracovat s tzv. vídeňskou skupinou. To mu přineslo mnoho kontaktů na umělecký svět a i díky ní později pracoval například v Německu nebo USA.
Ani v Čechách nebyl Jandl neznámý. Četl tu ze svých knih, v roce 1989 mu česky vyšel výbor z jeho poezie v překladu Bohumily Grögerové a Josefa Hiršala pod názvem Mletpantem. „Mluvená opera“ Z cizoty pak získala Cenu Alfréda Radoka za inscenaci roku 2004.