Ještě před dvaceti lety se hledělo na ideovou čistotu textů. Z podia ale často zněly písně, jejichž slova se k cenzorům, díky pořadatelům, vůbec nedostaly. Poslouchat je přijížděly tisíce lidí. „Bylo to o písničkách a bylo to o pohodě a o komunikaci mezi lidma a o 'nezaprděnosti',“ vzpomíná legendární Wabi Daněk.
„Současně s Portou probíhají dva nebo vlastně tři festivaly a po celé republice je ještě možná dalších akcí o kterých nevíme, takže proto se ty diváci rozdělí. Muzika jezdí dneska za divákem,“ vysvětluje jeden z dramaturgů akce. Motto festivalu ale zůstává stejné už od roku 1972: Hudba je lék a Porta je nejlepší apatyka.

Reportáž Ivy Němcové
