Máte ještě takřka měsíc na návštěvu výjimečně zajímavé a velmi dobře nainstalované přehlídky výtvarných děl ve veřejném prostoru na jihozápadě Čech a v Dolním Bavorsku. Je to jedna z posledních výstav, kterou se bývalý ředitel klatovské a klenovské galerie Marcel Fišer loučí jako kurátor, a je to výstava pro bystrého návštěvníka zajímavá, objevující a bezesporu záslužná. Vyplývá z ní možná lichotivý závěr – zatímco v sousedním Bavorsku z velké části nese výtvarný projev na náměstích nebo slavnostních prostorách logickou stopu osmnáctého a devatenáctého století s výrazným vztahem ke katolickému světu a jeho prioritám, což svým způsobem ovlivňuje i charakter výtvarného pojetí, tmelícího úpornou snahu o jakžtakž moderní výraz s tradičními zažitými důkazy pevné víry v Boha, to vše v podání lokálních tvůrců, na naší straně dnes už takřka jen pomyslné hranice nabízí veřejný prostor díla předních autorů, lhostejno odkud v naší malé zemi pocházejí.
Recenze: Umění ve veřejném prostoru v Čechách a Bavorsku
Ti totiž navíc v podstatě až příjemně přemýšlejí v daleko modernějších výrazových ideách, výsledkem jsou objekty výrazně přijatelnější a s dobou souznějící. Pravdou zůstává, že doba nahrává naší straně také tím, jak v minulém století církev a víra z mnoha důvodů v Čechách dopadla (a vypadla).
Početně je také zajímavé, jak se v západních Čechách vyrovnávají města s řadou politických fenoménů – osvobozením svého území americkou armádou, heydrichiádou, holocaustem anebo následky vyhnání našich německy hovořících spoluobčanů. Památníky, pomníky, sochy či další realizace tak akcentují tragické momenty v životě místa na straně jedné nebo připomínají dočasně šťastné chvíle po proběhlé válce a okupaci na straně druhé. V podstatě tato témata určují charakter české účasti na této zajímavé přehlídce.
Poprvé se také většina návštěvníků dozvídá o některých všeobecně méně známých producentsky-výstavních aktivitách jak u nás (nejrůznější sochařské workshopy či tvorba veřejných sochařských parků, jako právě například na Klenové patřící této galerii), tak v sousedním Bavorsku (kde vyjma celé řady podobných akcí jsou věnovány prostředky, přímo určené městy, na vybavení míst moderní současnou tvorbou v oblasti výtvarných děl, určených pro konkrétní veřejný prostor).
Pozor na to – přihlédneme-li k tomu, že, jak potvrzuje kurátor Fišer v doprovodném textu, umění ve veřejném prostoru vždy sehrávalo ve společnosti důležitou roli: kromě své estetické dimenze reprezentovalo své objednavatele a vyjadřovalo jejich společenský status, v případě státních zakázek odráželo charakter vládnoucí moci a její interpretaci historie, pointovalo veřejná prostranství a odtrhovalo význam nejdůležitějších veřejných budov, máme u nás co dohánět.
Rád bych připomenul některá vystavená díla, kvalitní pojetím i zpracováním. Výrazně zaujme Zdeněk Hůla svým památníkem obětem romského holocuastu v Letech ve tvaru fragmentu kamenné koule ze štěpánovického syenitu, jejíž povrch je vyleštěn do tmavé barvy a vnitřek je ponechán surový, doplněné několika bludnými balvany z území zrušeného místního hřbitova.
Mladý architekt Ondřej Císler vytvořil ze zlaceného bronzu a černé žuly tři kašny pro hlavní plzeňské náměstí, které připomínají původní plzeňské již dávno zničené čtyřkašní, původně obohacující prostor a fungující ve středověkém středu perly českého západu.
Výstava také cituje význam slavného rodáka Otto Herberta Hájka pro exteriéry města Prachatice i odezvu jeho génia v tam dále rezonujících dílech Olbrama Zoubka a Zdeňka Šimka. Zajímavé jsou i pomníky generála Pattona (určeno pro Plzeň, autor Lubomír Čermák, 9 metrů vysoká brána z ocele) nebo trochu archaicky působící připomínka osvobození Tachova od Aleny Burešové (ze zajímavých materiálů – šamotu, elektroporcelánu a žuly.
Návštevníkovu náladu zvedne i hřbitovní památník Michala Tučného (klobouk od Michala Gabriela). Nečekaně dobře vypadá pískovcová socha Maria Kotrby Garino, umístěná v sochařském parku Klenová, či dvě realizace Jiřího Příhody (vstup do budovy společnosti Happag-Lloyd a pamětní deska Jiřího Koláře).
Několik děl má na výstavě Václav Fiala, který nabízí nejen zcela moderní projev a dokonalé zpracování materiálů, ale vždy také chytrou a vtipnou koncepci svých děl a navíc bezchybné umístění v dotčeném prostoru. Diváka určitě zaujme Památník deseti americkým letcům v Dubči, tvořený osmimetrovým nakloněným obeliskem z leštěného nerezu a v bílém štěrku umístěnými deseti žulovými krychlemi, to vše u kráteru naplněného vodou, vytvořeného havarovaným letadlem. Jinou Fialovou realizací je kamenné zrcadlo z černého leštěného doleritu (Zimbabwe – pomník obětem Heydrichiády v Klatovech na zahradě Singerovy vily.
Texty, umístěné na výstavních panelech, velmi pozorně sledují vnímatelnou formou historii výtvarných děl v německých veřejných prostorách, včetně všech zajímavých vývojových peripetií, kterými umísťování sochařských děl v posledních dvou stech letech u našich sousedů procházelo. Výstava samozřejmě akcentuje sousední dolní Bavorsko, kde byla vždy situace o něco konzervativnější než v důležitých kulturních centrech Německa. I přesto vzniká řada zajímavých děl.
Z bavorské strany bych rád připomenul některé pozoruhodné realizace. Willi Baumeister vybudoval v roce 1992 v Gangkofenu bronzové, částečně leštěné šestimetrové stély, které nazval Sloupy setkávání a které symbolizují komunikaci mezi generacemi. Hubert Huber má ve Freilichtmuseu Finsterau Kus lesa z válcované oceli, dubu a hausenbergské žuly. Pojmenoval tak asociaci na smrkový les, vytvořenou ze stupňovitě seřazených trojúhelníkových desek. Naprosto současný přístup zvolil i Fritz Koenig, jehož bronzové velké Dvě devítky jsou umístěny na betonovém sloupu u přehradního stupně Vilstal u Marklkofenu. Vyjadřují křehkost lidské existence a jemnou rovnováhu partnerského vztahu.
Světelnou stélu z nalakované válcované oceli a příslušným osvětlením umístil na Römerplatzu v Pasově Ben Multhofer. Jeho hra se světlem i hmotou postupně prozrazuje nejrůznější motivy, korespondující s dominantami pasovského Starého města. V prostorách Fachhochschule v Deggendorfu jsou umístěny tři sochy beze jména Josefa Sailstorfera, variantně si pohrávající s opakovanými, ale jinak seřazenými čtyřmi schodovými stavebními prvky.
Závěrem připomínám – výstava není rozsáhlá jen zdánlivě. Udělejte si čas a opravdu se začtěte do doprovodných textů. Jsou zajímavé, informativně bohaté a hlavně inspirativní.
Umění ve veřejném prostoru v jihozápadních Čechách a Dolním Bavorsku 1990-2010 - kde: Klatovy, Galerie U Bílého jednorožce; kdy: 1. 8. - 26. 9. 2010.
- Pomník osvobození Tachova (autor: Alena Burešová) zdroj: JoVo http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/20/1905/190476.jpg
- Památník obětem romského holocaustu v Letech u Písku (autor: Zdeněk Hůla) zdroj: JoVo http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/20/1905/190473.jpg
- Pamětní deska Jiřího Koláře (autor Jiří Příhoda) zdroj: JoVo http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/20/1905/190477.jpg
- Dílo Ericha Reusche zdroj: JoVo http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/20/1905/190481.jpg
- Dílo Josefa Sailstorfera v prostrách Fachshule v Deggendorfu zdroj: JoVo http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/20/1905/190482.jpg