Tomáš Císařovský, od svého startu přijímaný diváky s až překvapujícím nadšením, postupně plodně naplňoval svá díla, respektive jejich tematické série stále zajímavějším a stále více provokujícím dějem. Když si připomeneme jeho masarykovský a legionářský cyklus, sérii V knihovně, popácká esa v Promlčené době, portréty českých šlechticů Bez koní nebo až zraňující háchovskou a nacistickou připomínku, očekáváme vždy určité pokračování nějakým podobným, objevujícím a přitom však někdy i zraňujícím způsobem naplňované.
Recenze: Tomáš Císařovský / Žlutá skvrna
Staroměstská výstava však přináší ponor do Císařovského kuchyně poněkud neočekávaným způsobem. Jak již podtitul v názvu výstavy potvrzuje, jsou nám předloženy zajímavé akvarely, technika, kterou jsme v takhle velkém souboru ještě u Císařovského neviděli (alespoň ne na veřejnosti). Navíc nám významná část prezentace nechává vlastně nahlédnout do Císařovského intima – jak si jeho pravidelní diváci vzpomínají, stalo se to už v cyklu vzpomínkových obrazů z jeho peruánské zkušenosti, kdy do autorových prací vtrhla výrazně barevnost a expresivnost, vyprovokovaná zcela novou autorovou zkušeností.
Na výstavě Žlutá skvrna převládají dva soubory – oba dva plnohodnotné a překvapující. Kdo autora trochu zná, ví o jeho zaujatých cestovatelských výkonech a slyšel o jeho skicářích. Zde poprvé nám předkládá vzrušující, zajímavé a vypovídající záznamy z míst, která v posledních letech poznával. Způsob reakce na nejrůznější přírodní prostředí nám nechává nahlédnout do Císařovského nitra možná tím nejšťastnějším způsobem, je to svým způsobem dvoureportáž o doplňujících se světech okolo i uvnitř. Právě akvarely dávající možnost rychlého reportážního pojetí s působivou, pro akvarel typickou strukturou neurčitosti a jakési nedokončenosti vyzvedávají hodnotu jakési poznámky, záznamu, připomínky…
Druhá část prezentace se věnuje s až nakažlivým nadšením chvále těla. Autor k těmto studiím používá i námětu boje s protivenstvími vlastními i těmi, která připravuje okolní svět. V každém případě je to ale malířsky vzdaná chvála kráse lidského těla a jeho výkonu. I v místech, se kterými divák nemusí souhlasit, a to z jakéhokoliv důvodu, vždy zůstává jako jednoznačná hodnota autorovo zpracování a přímo sálající nadšení nad tělem jako hlavním námětem.
V každém případě, podobně jako u skládačky à la puzzle, je tato výstava důležitým kamenem pro všechny zaujaté sledovače Císařovského díla. A přestože se tváří cudně a použitou technologií i poznámkově prostě, má hodnotu, kterou rádi přijímáme. Totiž nepominutelnou.
kde: Galerie hlavního města Prahy, výstavní sály Staroměstská radnice, 2. patro; kdy: denně kromě pondělí od 10 do 18 hodin, do 21. 11. 2010; spojení: do roku 1960 tramvaj číslo 1, nyní pěšky.
GALERIE
Tomáš Císařovský / Malá smrt (2010)
Vydáno pod