Největší brněnský poeta „prožil“ v Brně tropické dětství

Brno – Ve druhém ročníku soutěže Brněnská sedmikráska o nejlepší oslavnou báseň na město Brno vyhrál 28letý Jan Spěváček ze Žďáru nad Sázavou. Může se tak pyšnit titulem největší brněnský poeta a vyhrál také deset tisíc korun a „šalinkartu“, tedy měsíční předplatné na tramvaj. I tu Spěváček využije, protože pracuje v jihomoravské metropoli jako korektor. V tvorbě mu pomohlo i to, že vystudoval český jazyk na Palackého Univerzitě v Olomouci.

Letos se o Brněnskou sedmikrásku utkalo kolem 130 amatérských básníků. „Počet účastníků soutěže letos oproti loňsku vzrostl, úroveň textů ale trochu poklesla,“ konstatoval za pořadatele šéfredaktor časopisu Host Miroslav Balaštík. Přesto prý lze akci považovat za úspěšnou, protože přiměla mnoho lidí hledat v sobě duši poety.

Mezi letošními básněmi se snížil počet těch, které využívají netradiční brněnské mluvy - takzvaného hantecu. Oproti loňsku v nich ubylo také hovorových slov. Přesto některé texty jsou spíše humorně laděnými říkankami než pokusem o seriózní báseň. I tak ale jsou pořadatelé přesvědčeni, že soutěž má svůj význam. Loni získal neoficiální titul městského básníka Petr Petříček z Berounska.

Klání veršotepců bylo součástí dvoudenního setkání HOSTování. Na programu mělo debatu s představiteli samizdatového i polistopadového Hosta, stejně jako s redaktory Hostu do domu, mezi něž patřili Milan Uhde, Jan Trefulka a Antonín Přidal. Dnešek byl věnován kromě vyhlášení vítěze Brněnské sedmikrásky spisovatelce a scenáristce Petře Soukupové. Její próza Zmizet se letos stala knihou roku - tedy vítězem cen Magnesia Litera.

Vítězná báseň:

Jan Spěváček
TROPICKÉ DĚTSTVÍ V BRNĚ
(tropický prales konstantina biebla
v krajině dětství jana skácela)

už aby
na zelný trh doskotačil katrán
do kruhu po manéži
kde děti čichaly lva
kdysi přivezeného z daleké jávy
v podpalubí s čajem ananasy a hedvábnými vlasy

už aby
skleněná louka úlevou vydýchla
zebry povstaly z přechodů pro chodce
až ladně vykročí vstříc žirafím samcům
rozdupou společným ržáním
plechovou nesvobodu nafukovacích gumových kol

už aby
černá pole byla spásána
a kraví hora podojena
už aby
žirafí krky byly ověšeny
uspokojenými zebrami
za svitu lampionů na cejlu

už aby
léto přešlo v podzim a listy zčervenaly únavou
co list to padající báseň - ty nejpokornější
ze všech brněnských kaštanů a lip
sejdou se na lavičce v tyršově sadu
a políbí se

už aby
dospělí zestárli natolik aby se stali dětmi
pak vrátí se na zelný rynek
dočichat lva