Praha - Život baronky a mecenášky umění Sidonie Nádherné byl poznamenán pohnutými událostmi první poloviny dvacátého století - od rozpadu Rakousko-Uherska přes nacistickou okupaci, kdy se její zámek Vrchotovy Janovice stal součástí cvičiště jednotek SS, až po odchod do exilu po komunistickém převratu v roce 1949 do Anglie, kde v roce 1950 baronka zemřela. Svůj občas velice osamělý život dokázala Sidonie obohatit přátelstvími s mnoha osobnosti uměleckého světa a zapsala se tak nesmazatelně do paměti společnosti jako vzdělaná a vlivná žena počátku 20. století.
Sidonie Nádherná - mecenáška umění
Přestože Sidonie cestovala s velkou vášní po celé Evropě, nejhlubší vztah si vytvořila ke svému rodnému zámku ve Vrchotových Janovicích. Ten zakoupil její otec Karel Nádherný ze svého dědictví v roce 1879. Sidonie se zde narodila o šest let později jen několik minut po svém bratrovi Karlovi. Matka dětí Amélie pocházela z rodiny Kleinů, slavných stavitelů železnic. Nicméně rodinná pohoda skončila již v roce 1895, kdy zemřel Sidonii otec a její matka, které zůstaly na krku tři děti (kromě Sidonie a Karla i nejstarší syn Jan), ho přežila o pouhých čtrnáct let.
Mezi přáteli hraběnky se nacházeli převážně umělci
Už od mládí se Sidonie intenzivně zajímala o literaturu, divadlo a umění. Sepsala i knihu o dějinách Vrchotových Janovic, která byla vydána v češtině v 90. letech. Sidonie cestovala každý rok po světě, navštěvovala známé v jejich sídlech, byla i v severní Africe, na Blízkém Východě a především ve Francii si vybudovala silná přátelství s uměleckými osobnosti tehdejšího světa.
Tou nejvýznamnější postavou v jejím životě se stal bezesporu německy píšící básník Rainer Maria Rilke. S ním se Sidonie seznámila ve venkovském sídle Augusta Rodina, kterému Rilke dělal na čas sekretáře. Rilke pak pobýval celkem třikrát na zámku ve Vrchotových Janovicích a místo uprostřed anglického parku a krásné přírody si podle svých slov zamiloval jako domov, který nemohl nikde nalézt. Celý život je pojila vzájemná náklonnost a přestože neměli příležitost se setkávat osobně, jejich intelektuální přátelství vydrželo až do Rilkovi smrti v roce 1926 pomocí dopisů.
Dalším důležitým mužem v životě Sidonie se stal spisovatel a novinář Karel Kraus, který se o její ruku ucházel již od roku 1913. Domněnek, proč Krause Sidonie odmítla, je několik. Podle některých jí sňatek rozmluvil Rilke, jiní tvrdí, že se baronka svazku bránila kvůli nízkému občanskému původu Krause. Stranou nezůstává i teorie, že Sidonie podlehla antisemitským předsudkům. Kraus byl totiž původem Žid, jenž konvertoval ke křesťanství. Krausův vztah se Sidonií byl sice osudový, ale také utajený kvůli rodinným a společenským důvodům. Sidonie se sice nakonec vdala za Maxe Thuna-Hehensteina, manželství však trvalo pouze půl roku a poté se baronka opět vrátila ke Krausovi, kterého předtím opustila kvůli hádce.
Konec rodu Nádherných
Válka převrátila život hraběnky i Vrchotových Janovic naruby. Sidonie ztratila všechny svoje přátele a příbuzné, kteří buď zemřeli, nebo emigrovali. Zámek zabrali nacisté a bylo zde vojenské velitelstí a cvičiště vojsk SS. Hraběnka musela žít ve dvou místnostech v nedalekém statku. Ještě po válce koncem roku 1945 se snažila zámek obnovit, ale poté usedlost, která byla v rodině Nádherných po pouhé dvě generace, zabavil stát. Stárnoucí baronce, která celý život mluvila a psala německy či anglicky a se zformulováním českého textu měla potíže, zbýval exil. V roce 1949 tedy emigrovala do Anglie, kde roku 1950 zemřela na rakovinu. Její ostatky, které si vždy přála uložit ve Vrchotových Janovicích, se do jejího rodiště dostaly až po dlouhých padesáti letech.