Kam s ní? Do Prahy, nebo na zchátralý zámek v Krumlově?

Praha - V roce 1928 napsal Josef Čapek o Slovanské epopeji, že je rozměrná a nedá se nikde lehce rozvěsit. Dnes se o ní přímo perou, chtějí ji jak v Moravském Krumlově, tak i v Praze. Slovanská epopej je v Moravském Krumlově už od 50. let a ročně si ji sem přijedou prohlédnout desítky tisíc lidí, a tak se není čemu divit, že se obyvatelům Moravského Krumlova záměr přestěhovat epopej vůbec nezamlouvá. A v tuto chvíli se čím dál častěji objevuje otázka vlastnictví epopeje, kterou Mucha věnoval Praze. Zastánci moravskokrumlovského odboje fandí části Muchovy rodiny, která sem tam připomene, že metropole měla pro dílo nejdřív vybudovat důstojný výstavní prostor. A protože to neudělala, vlastnictví je podle ní možné zpochybnit.

„My se stále snažíme, aby nám Krumlov vydal majetek, který nám neoprávněně zabavil, a to je tedy Slovanská epopej,“ stále opakuje Ondřej Pecha (ODS), pražský radní pro kulturu. Vášně, které poslední dobou epopej vzbudila, se zřejmě jen tak umlčet nepodaří. Už proto, že přerostly v otevřenou válku mezi metropolí a moravským městem. Na místo musela několikrát přijet policie a emoce zvítězily nad rozumem. 

 
Spory vyvrcholily týden před volbami - místní radnice nechala zapečetit dveře do výstavních prostor, dokud se spor nevyřeší. Aktuální situace je dnes totiž taková, že proti sobě stojí dvě rozhodnutí v různých kauzách. Soudy i úřad v Moravském Krumlově se tak předhánějí v rozhodnutích, která osud Slovanské epopeje určují, avšak pokaždé jinak. 

Reportáž Barbory Straňákové (zdroj: ČT24)

Že by za epopejí stály spory Prahy a Incheby?

Do sporu se, aniž chtěla, zamíchala i společnost Incheba, která zámek v Moravském Krumlově vlastní. A mezi některými účastníky pře se proslýchá, že jsou její nepříliš dobré vztahy s Prahou jedním z důvodů, proč se věc tak vyhrotila. Metropole se totiž se společností už skoro dva roky hádá kvůli penězům z pojistky za vyhořelý Průmyslový palác. „Upřímně si myslím, že kdyby zámek vlastnil někdo jiný a nebyla to právě Incheba, tak by možná ani k této kauze nedošlo,“ tak komentuje vztahy Prahy a Incheby Jaroslav Mokrý (ODS), starosta Moravského Krumlova. Nicméně obchodní ředitel Incheby Radovan Ježovič spojení kauzy epopeje v Moravském Krumlově a požáru na Výstavišti odmítá. 

Lidové noviny (1928) - esej Josefa Čapka: Kam s ní?

Mimo jiné tu uvádí: „Epopej byla vystavena ve Veletržním paláci, aby se vidělo, jakého dojde ohlasu. Byl smíšený a ne zrovna velký; odborná kritika se nerozezvučela ani hlučně, ani nadšeně, a kde se psáti musilo, psalo se rozpačitě. Nuže, kam nyní s tím darem? Je to rozměrná sbírka ohromných pláten, která se tak lehce nedá nikde rozvěsit. Velký dar, ale hodně nepohodlný, a tady se to nedá udělat tak lehce, jako to děláme doma, když se nám nějaký dar dosti nehodí, totiž že ho darujeme zase někam dále.“


Je moravskokrumlovský zámek důstojným místem pro epopej?

Kromě starostí s epopejí, o kterou pravděpodobně přijde, Moravský Krumlov trápí ještě stav zámku, kde je epopej vystavována. Avšak zatím se to netýká té části, kde je uložena epopej, stav samotného zámku v Moravském Krumlově je ale podle mluvčí Národního památkového úřadu opravdu špatný. 

Neštěstí zámku začalo už v roce 1945, kdy ho komunisté zabavili rodu Kinských a změnili na kasárny. Pak z téhle unikátní památky udělali učiliště. „Zámek byl přestavěn na internát, na učebny a na dílny, dokonce z jízdárny vznikla tělocvična,“ vysvětluje starosta Mokrý. 


Rok 1990 sliboval naději, stát ale pro zámek neměl uplatnění. A tak ho v rozradostněném očekávání prodal za korunu akciové společnosti Zámek, která slibovala rozsáhlé rekonstrukce a vybudování kongresového centra - půjčila si na to hned 400 milionů korun. Pak se vedení společnosti i s penězi vytratilo a památka skončila víc než na deset let v zástavě bank. 

Zámek v Moravském Krumlově koupila Incheba v roce 2004 za 14 milionů korun. Nikdo jiný ho nechtěl, dražil se celkem 11krát. Společnost počítala, že z něj udělá hotel a v plánu měla znovu i kongresové centrum. Nicméně ten projekt byl podle vedení Incheby tak finančně náročný, že od něj společnost musela upustit. 

Město na Inchebu kvůli rekonstrukci nikdy netlačilo. Starosta byl rád, že má kde vystavovat Muchu a na co nalákat turisty. Ani teď na společnost nedá dopustit a je velkým optimistou. „Ono nás to ještě přežije, tam jsou metrové zdi, takže pád na hlavu nehrozí,“ popisuje starosta stav zámku. 

Zámek je momentálně na prodej - a Incheba navíc shání investora, který by  přišel se záchranným projektem. Žádnou konkrétní představu ale nemá. Co ale bude investory lákat na zámku ve městě u Brna, které zřejmě přijde o největší lákadlo, to je ve hvězdách.

Malířův vnuk požaduje trvalé umístění v nové galerii

Přemístění díla do Prahy se neúspěšně snažil soudní cestou zabránit už malířův vnuk John Mucha, který požaduje trvalé umístění v nové galerii. Odvolává se přitom na podmínku svého děda, že obrazy mají být vystaveny na důstojném místě. Praha se v současnosti chystá vystavit epopej v pražském Veletržním paláci; expozice měla být otevřena koncem září, obrazy ale do Prahy neodjely kvůli rozhodnutí krumlovské radnice, která zakázala manipulaci s cyklem. Verdikt sice nedávno zrušil Jihomoravský kraj, dnes ale podobné rozhodnutí vydal Moravský Krumlov znovu.

Praha musí také dořešit výstavbu nové galerie pro toto monumentální dílo. Podle posledních návrhů by nová galerie mohla stát na vrchu Vítkově, před Národním zemědělským muzeem či v místě bývalého Stalinova pomníku na Letné. Magistrát podporuje spíše první dvě varianty, Muchův vnuk by obrazy rád viděl v místě bývalého Stalinova pomníku. Podle radních je reálné, že by prostory mohly být vybudovány do roku 2015.

Slovanskou epopej Mucha maloval 18 let

Cyklus Slovanská epopej, kterou maloval Mucha na zámku Zbiroh od roku 1910 celkem 18 let, tvoří 20 velkoplošných obrazů inspirovaných slovanskou mytologií a dějinami českého národa. V rámci příprav podnikl Mucha studijní cesty po Rusku, Polsku, Srbsku a Bulharsku, na nichž pořídil i řadu fotografií. 

Sedm největších pláten měří 8,1 metru krát 6,1 metru, mezi nimi třeba Slované v pravlasti, Zrušení nevolnictví na Rusi nebo Zavedení slovanské liturgie na Velké Moravě či Kázání mistra Jana Husa v kapli Betlémské. Osm nejmenších pláten má rozměry 4,8 metru krát 4,05 metru (například Po bitvě na Vítkově, Jiří z Poděbrad, král obojího lidu či Apotheosa z dějin Slovanstva).  

Slovanská epopej je považována za majetek města Prahy, jemuž ji Mucha daroval. Letos v červnu se ale v tisku objevila informace, že podle předávacích protokolů byl dárcem americký mecenáš Charles Crane, který si plátna u Muchy objednal. Stejně se v červnu pro MfD vyjádřil i pražský radní Ondřej Pecha (ODS): „Epopej zaplatil Crane, který ji také Praze daroval. To dílo nebylo ani součástí dědického řízení po Alfonsi Muchovi.“ 

Prvních 11 pláten Slovanské epopeje bylo v roce 1919 vystaveno v pražském Klementinu a v letech 1920 až 1921 sklízelo úspěchy na expozicích v New Yorku a Chicagu. Celá epopej byla poprvé vystavena v roce 1928 ve Veletržním paláci v Praze a obrazy přešly pod správu Galerie hlavního města Prahy. V roce 1933 byla plátna srolována a uložena do depozitáře. Až v roce 1963 byla opět vystavena na zámku v Moravském Krumlově. 

Vydáno pod