Cena je udělována autorovi, jehož dílo, výjimečné svou kvalitou, oslovuje čtenáře bez ohledu na jejich původ, národnost a kulturu – tak jako dílo Franze Kafky, přičemž alespoň jedna kniha musí být vydána i v českém jazyce.
Bronzovou sošku od Jaroslava Róny, zmenšenou variantu Kafkova pomníku na Starém Městě pražském, obdržel už jako první americký spisovatel Philip Roth, následovala rakouská dramatička a spisovatelka Elfriede Jelkeniková, japonský prozaik Haruki Murakami nebo český autor Arnošt Lustig. Vloni cenu převzal kontroverzní, ale umělecky výsostný dramatik a spisovatel rakouského původu Peter Handle.
Letošního laureáta - Václav Havla - zvolila porota už začátkem června, vybrala jej ze čtrnácti autorů. Exprezident je podobně jako Kafka známý využíváním absurdních situací v literární tvorbě. Podle svých slov se však nikdy nepokoušel světoznámého spisovatele napodobovat. „Necítím se být jeho žákem, cítím se být pouze člověkem, který neobyčejně rozumí a má zvláštní citlivost pro některá základní Kafkova témata,“ dodal Havel.
Václav Havel k ocenění:
„Já si z různých důvodů ohromně vážím Franze Kafky. Četl jsem ho v mládí, v době, kdy nebyl ještě tak známý a populární. A tato cena se liší od jiných tím, že je to cena Franze Kafky. A mně samozřejmě dělá radost, že cenu nesoucí toto jméno jsem též dostal.“
Spojitost s Kafkou nachází autor Zahradní slavnosti nebo Audience v neustálé pochybnosti o oprávněnosti svého postavení ve společnosti. Při čtení projevů během slavnostních příležitostí si podle svých slov neustále není jist, „jestli náhodou ze zákulisí nevyběhnou jacísi dva chlapíci, mně dobře známí, a neodvezou mě někam pryč. Ne třeba rovnou do kamenolomu jako v Kafkově Procesu,“ vysvětlil Havel.
Dramatik, který v současnosti připravuje filmovou verzi své poslední hry Odcházení, obdržel za své vítězství kromě Rónovy sošky také sochu lva, již mu daroval předseda Senátu Přemysl Sobotka.
