Praha – V nakladatelství BB/art právě vyšla kniha básní Lukáše Ondřeje pod názvem Molekulární harakiri. Básně ve sbírce vznikaly v letech 2008 až 2010 a byly psány do mobilu. Inspiraci k nim Ondřej nalézal všude kolem sebe, neboť, jak sám říká, jsou to vlastně malé, zhutněné příběhy. „Ve své prvotině hledá autor nejisté jistoty v nejistých dobách. Sbírka obsahuje básně pesimistické se špetkou optimismu, básně často láskyprázdné; zároveň jsou to však básně s nadsázkou a schopností nebrat vážně sám sebe,“ uvádí se v tiráži knihy.
Ondřejovo poetické řezání břicha se (ne)koná
„Když jsem poprvé uviděl název sbírky, trochu jsem znejistěl. Harakiri totiž v českém doslovném překladu znamená řezání břicha. Tak jsem s obavami knihu otevíral, ale zjistil jsem, že tam není nic, co by harakiri – rituální sebevraždu - připomínalo. Ale přesto má harakiri cosi společného s touto knihou, a to je poezie. Japonský sebevražedný obřad totiž začíná tím, že samuraj medituje a na základě meditace napíše báseň – haiku,“ řekl ke knize jeden z kmotrů Petr Studenovský.
Autor sám pak prozradil, že básně vybrané do knihy nepsal klasickým způsobem, ale vznikaly spontánně do mobilu jako sms zprávy. „Já totiž píšu sms zprávy daleko rychleji, než když píšu klasicky rukou na papír. Básně jsem ale nejenom psal, ale po tři roky i posílal i svým kamarádům, kterým tedy děkuji za trpělivost.“
Další z kmotrů Ladislav Špaček vyprovodil knížečku do světa slovy: „Když jsem ještě působil jako učitel českého jazyka, nutil jsem žáky, aby se básně učili nazpaměť. Nevím, jestli se Lukáš dostane do čítanek, ale kdyby k tomu došlo, jsem přesvědčen, že by patřil mezi nejoblíbenější básníky, protože jeho básně neobsahují složité metafory a nepracují s jambem, daktilem a dalšími nekonečnými literárními prvky. Jeho básně jsou jasné, krátké, úderné a především vtipné, veselé a živé. Myslím si, že tohle je přesně ten typ poezie, který v současné době může zaujmout.“
Lukáš Ondřej dále v rozhovoru pro Portál ČT24 prozradil, že svou první sbírku vydal ve vlastním nákladu, společně se spolužákem, ještě na gymnáziu. Pak si občas něco napsal do šuplíku, až před třemi lety začaly vznikat ve větším množství jeho sms básně. Podle jeho názoru více než ke klasické poezii se jeho výtvory blíží ke krátkým, zhuštěným minipříběhům, které se jako poezie tváří, ale klidně by mohly sloužit i jako podklady pro větší prózu. „Jakmile na mne něco zapůsobilo, ať už se mi to líbilo nebo nelíbilo, prostě mne to vyprovokovalo k činnosti, zapsal jsem to rychle do mobilu a pak už jsem to nijak nekorigoval, nedotvářel. Nanejvýš jsem to někdy vymazal, někdy omylem, jindy záměrně. V případě této sbírky zůstalo v mobilu asi 80 básniček a z toho jich je kolem 70 v knize,“ uzavřel rozhovor Lukáš Ondřej, který je po úspěšném křtu knihy odhodlán v zachycování svých zážitků takovouto formou pokračovat.
- Ladislav Špaček, Lukáš Ondřej, Petr Studenovský při křtu knihy Molekulární harakiri v knihkupectví Kanzelsberger - 1.12.2010 autor: Marie Třešňáková, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/22/2149/214814.jpg
- Kkniha Lukáše Ondřeje Molekulární harakiri na knihkupeckém pultě autor: Marie Třešňáková, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/22/2149/214808.jpg