Praha – Dekadentní koupel se zpěvy přichystalo pro publikum scénického koncertu Miusee@poetrymusical pražské Divadlo Komedie. Autorský hudebně-divadelní projekt připravil herec Roman Zach spolu s hudebníky Ivanem Acherem a Janem Matáskem. Základem večera, jenž Zach označuje za muzikál nebo jevištní báseň, je autorská poezie propojená hudbou. Divadelní muzika, která obvykle jenom dokresluje a dotváří text, je ale v tomto projektu tou hlavní.
S Romanem Zachem ve vaně
„Přemýšlel jsem, jakým způsobem scénickou hudbu, kterou my tři děláme, převést do jiné podoby. Nebaví mě ale kapeloidní způsob tlumočení muziky, takže jsme porušili klasické divadelnické formy a scénickou hudbu, která stojí v pozadí a je ilustrací, v horším případě podkresem, dali do popředí našeho vyprávění. Na ní pak stavíme další asambláže – výtvarné a textové,“ vysvětluje Roman Zach.
Scénické hudbě se začal věnovat už před deseti lety během působení v Činoherním studiu v Ústí nad Labem. Pro Divadlo Komedie připravil hudbu k několika inscenacím, například Antiklimax a Staří mistři. Vyzkoušel si i filmovou muziku jako spoluautor hudby k celovečernímu filmu Davida Jařaba, kmenového režiséra Divadla Komedie, Vaterland – lovecký deník.
Reportáž Jiřího Svobody (zdroj: ČT24)
Koupelna jako místo vnímání
Ke spolupráci na scénickém koncertě si vybral Jana Matáska a Ivana Achera. „Podařilo se nám vytvořit kompaktní tvar. Jsme jiní ve vnímání hudby, když jsme si pustili věci, které každý z nás děláme, byly všechny sice jiné, ale něco měly společné – takový zvláštní klid,“ říká Zach. Představení Miusee@poetrymusical je i o umění vnímat hudbu a ticho, sednout si a poslouchat, což lidé v době, kdy hudba je všudypřítomná, stále méně umějí.
„A tak jsme vytvořili příběh, kde ticho i sami sebe můžeme vnímat. Pro mě je takovým místem koupelna. Je to taková dekadentní koupel se zpěvy o tom, co si člověk může představit sám ve vaně,“ prozrazuje o projektu Zach. Vana na jevišti Divadla Komedie hraje důležitou roli. „Chtěli jsme zapojit všechny rekvizity, které se vyskytnou jako zdroje zvuků. Vana hraje na třech místech jako takový perkusivní nástroj,“ dodává Ivan Acher.
Divadelní koláž
Scénickou hudbu střídá i živé hraní, podstatnou součástí představení je pak videoprojekce, která doplňuje emoce a pocity z hudby a tance Báry Látalové. To vše dokresluje základní tématickou linku banality a lidské snahy dát každodenní všednosti alespoň nějaký význam. „Syntéza těch věcí dohromady funguje jako tvar, který se dá skvěle prezentovat,“ domnívá se třetí z trojice hudebníků, kteří projekt připravovali, Jan Matásek.
K dekadentní koupeli v Divadle Komedie se mohou (a musí) přidat i diváci, po premiéře 15. ledna mají možnost ještě při reprízách 29. ledna a 9. února.
Vydáno pod