Praha – V Galerii Rudolfinum je k vidění nová výstava, zachycující postupné proměny fotografie v českém umění posledních dvaceti let. Úspěšnou expozici Decadence Now! Za hranicí krajnosti, kterou navštívilo přes 56 tisíc lidí, tak střídá komornější projekt. Představí se při něm zhruba 150 děl od 20 autorů a dvou autorských dvojic pracujících přímo i nepřímo s fotografií a příbuznými médii.
Mutující médium - fotografie milující i odsuzující
Výstava nazvaná Mutující médium je řazena chronologicky od počátku 90. let do současnosti, i když mnohé fenomény se prolínají, dělení tedy není zcela striktní. Stejně tak se opakují i jména autorů u různých časových úseků a rozdílných fotografických fenoménů.
Piktorialisté s kontrapunktem
O výstavě Mutující médium (zdroj: ČT24)
V prvním sále se kurátor věnuje takzvaným piktorialistům, kteří se prosadili na přelomu 80. a 90. let. Tito autoři vyšli z klasické fotografické tradice, kterou však každý reflektoval vlastním způsobem. Stále u nich byl ale patrný vztah k tradici umělecké fotografie a důraz na poetičnost, například v dílech Ivana Pinkavy.
Hned následující sál sleduje určitý kontrapunkt toho, co se dělo v 90. letech. Příkladem jsou třeba snímky zachycující performance Jiřího Kovandy, jejichž cílem je dokumentace akce. Dalším fenoménem je práce s fotografickým archivem, jež reprezentují díla Michala Pěchoučka.
Po fotografii, manipulátoři
Jiná kapitola výstavy se věnuje takzvaným manipulátorům, kteří začali ve druhé polovině 90. let uplatňovat princip digitální manipulace. Technika přinesla nové možnosti. Sálu dominuje divoce barevný objekt Jiřího Černického reagující na fenomén paparazzi. Dominantní prostor si vynucují také dvě rozměrné fotografie Veroniky Bromové zpodobňující ženské tělo jako cosi ne příliš vábného.
Poslední kapitola se nazývá „Po fotografii“ a sleduje dění po roce 2005. Autoři mají podle Vančáta sklon rozebrat samotné médium fotografie až do čistě abstraktních forem. Zároveň se ale vracejí k podstatě fotografie a její roli v rámci moderní společnosti. „Na rozdíl od radikální konceptuální kritiky 60. a 70. let je tu cítit i poetická estetika, dojetí a soucit s mizejícím médiem,“ domnívá se Vančát.
Na výstavě jsou dále zastoupena díla mimo jiné Zbyňka Baladrána, Markéty Othové, Václava Jiráska, Jiřího Thýna, Daniela Pitína, Štěpánky Šimlové či Václava Stratila. Výstava začíná 10. února a potrvá do 1. května.