Praha -„Dvaadvacet dílů čekal jsem jak vůl, až hrdina Vitásek odhodí svou hůl“, „Třikrát týdně po práci, naštvali nás Rodáci.“ Tak se vtipkovalo již při premiérovém uvedení seriálu a diváci tímto způsobem dávali najevo, že tento typ zábavy na konec 80. let už nepatří. Proto také seriál 23 let ležel v archivu. Nyní jej ale vytáhla na světlo světa TV Barrandov a diváci to vítají - podle průzkumu TV Barrandov chce Rodáky vidět 70 procent z 1 200 dotázaných. „Dívají se na to lidé, kterým bylo tehdy málo, kteří se na to nedívali, a teď si teprve připomínají tu dobu a jsou to vlastně Husákovy děti,“ vysvětluje divácký zájem Janis Sidovský, ředitel marketingu TV Barrandov.
Rodáci se vracejí: Propaganda, nebo neškodné retro?
Na rozdíl od socialistických seriálů, které televize vracejí na obrazovky - Žena za pultem, Inženýrská odysea nebo Chlapci a chlapi, Rodáci pracují s výkladem historie ve prospěch komunistického režimu. První celospolečenskou diskusi, zda vysílat, či nevysílat propagandistické seriály, vyvolalo už uvádění Třiceti případů majora Zemana. Ukázalo se ale, že uvádění seriálů z komunistické éry, je díky ohlasům diváků pro televize zlatý důl. „Rodáci se nedají srovnat se Ženou za pultem, což byl seriál apolitický, taková socialistická červená knihovna,“ podotkl pro pořad 168 hodin kritik Jan Rejžek. Podle filmové publicistky Terezy Brdečkové by uvádění takových děl mělo být doprovázeno komentářem, že se jedná o falšování historie. Janis Sidovský k tomu dodal, že debatu o tom by měli vést rodiče s dětmi doma.
Herec Jan Šťastný, představitel Petra Vitáska
„Kritik musí samozřejmě takovouhle věc šmahem odsoudit…když se to tenkrát vysílalo, tak já jsem nemohl do hospůdky páté cenové skupiny, protože oni stateční by mi okamžitě dali na budku.“
Reportáž Ivy Němcové a Petry Schubertové (zdroj: ČT24)
Rejžek: „Šlo o úděsnou agitku.“ Adamec se brání
Režisér Jiří Adamec se brání, podle něj nikdo tehdy žádnou totalitní agitku nevyráběl. Nicméně filmoví kritici a část divácké obce tento seriál řadí k propagandistickým dílům, slovy Jana Rejžka jde o „úděsnou agitku, která vznikla na objednávku ÚV KSČ.“ „To, že Rodáci, krásný seriál mého mládí, mého dětství, je propagandistický, o tom není sporu,“ dodává pro 168 hodin historik Lukáš Valeš.
Jan Šťastný
„Spousta lidí se k tomu dneska nerado hlásí, taková je holt doba. Pro mě to byla ohromná zkušenost, já jsem dva roky točil s herci, na které jsem vždycky koukal nahoru. Já si sypat popel proto, abych se některým zalíbil, na hlavu nebudu.“
Příběh, který začíná v roce 1942, popisuje proměnu 16letého Petra Vitáska v nadšeného komunistu. Seriál měl zábavnou a dramatickou formou ukázat, že v poválečném boji o podobu republiky existovali čistí a nadšení komunisté. A napomoci k tomu měla ta největší herecká esa. O žádnou propagandu prý ale nešlo. „Nikdo z nás nevyráběl takový seriál. Takovou nálepku ten seriál dostal,“ popisuje práci na seriálu režisér Adamec a ani herci, kteří zde hráli, seriál podle něj nebrali jako výjimečně ideový oproti všem těm ostatním seriálům, které tehdejší ČST točila.
Paradoxem je, že dílo vzniklo v roce 1988 v uvolněnější atmosféře perestrojky a v době vlády Michaila Gorbačova. „Režim jako by se potřeboval ujistit, že ty ideologické sloupy jsou pořád pevné. Myslím si, že to byl seriál Rodáci, který k tomu měl výrazně pomoci,“ domnívá se Lukáš Valeš.