Libový zpěvák Drupi, špagety a pizza nebo deset druhů kafe. A samozřejmě mafie - třeba fenomenální průpovídka „byznys, nic osobního“ z drsného románu Kmotr. Jako průměrný Čech toho o Itálii o mnoho víc nevím. Samozřejmě, trochu přeháním. Proto věnuju zemi proslavené ve zpravodajství hlavně svým neúnavným premiérem, dnešní hudební Vizinoviny. Pokud čekáte pronikavé soudy a zobecnění o tom, co se na italské hudební scéně děje, musím se už na začátku omluvit. Dnešní zápisky a ukázky mají povahu útržku, poznámek na zmuchlaném papírku v kapse kalhot. Bonus, který nabízím: Třeba vás ta hudba překvapí, stejně jako mě.
Vizinoviny: Zapomeňte na Drupiho. Anebo raději ne!
Hlavní roli v dnešních Vizinovinách nemá ani papež, který zanedlouho pronese ve Vatikánu své velikonoční poselství. Ba ani Drupi, který se teď na skok zastavil v Praze. Spíš jde o road–movie, pohlednici z cesty po Česku. Na zadním sedadle auta řízeného poněkud velkorysým italským stylem tímhle zpěvákem z Kalábrie.
Teď už k písním, které vám díky Voltarellimu a jeho autopřehrávači rád představím. Zde je ukázka jedné z nejzajímavějších písničkářek současné Jižní Ameriky.
K dalšímu hudebnímu videu krátká poznámka, kterou na papírku nacházím: Brunori Sas, kalabrijský dandy písničkář. Povšimněte si, prosím, jak se hned v úvodní scéně videoklipu objeví rekvizita, která má jasnou spojitost s úvodním videoklipem.
Další tip: Tenhle ironický melancholik s anglosasky znějícím jménem pochází z Argentiny. Další vynikající písničkář, jehož jméno se v Česku zatím neobjevilo.
Čas pro poněkud osobnější poznámku, snad trochu osvětlí dramaturgii dnešních Vizinovin. Jestli mají uváděné videoklipy něco společného, tak je to nebojácnost být patetický, odvážný, naléhavý a zároveň zábavný a vtipný. Všichni zpěváci jsou zároveň autory svých písní. Vizinoviny se loučí senzačním Renatem Carosonem, jehož velký hit se nedávno dočkal nové taneční verze. Nevím, zda se mezi mistry italské písně dá počítat i zmíněný Drupi, každopádně jsem k jeho hlasu tolerantnější, třeba díky Carosonemu. Končí Vizinoviny, hudební „detaily (jak doufám) svědčící o povaze celku“.