Pod názvem timINg se skrývá velmi netradiční divadelní inscenace, jejíž dramaturgická linka se točí kolem jedné ze základních fyzikálních veličin – času. Jedná se o nejnovější projekt volného sdružení tanečníků Národního divadla DekkaDancers a orchestru Berg. Jak kombinace anglických slov timing (měření času, načasování) a IN (předložka v nebo do) v názvu napovídá, představení se pokouší interpretovat pohledy na rychlost plynutí času, jeho působení na člověka, způsoby vnímání času a jeho propojení s vnitřním já. Řečeno slovy jeho tvůrců, jde o "koncert pro osm tanečníků a orchestr, sondu do nitra budovy Nové scény a vnitřního světa tanečníků".
Recenze: TimINg
Přístup do hlediště je kvůli technické přípravě scény dovolen až 15 minut před začátkem představení. Po vstupu do sálu vás okamžitě upoutají nejen desítky mechanických metronomů, rozestavěných ve skupinkách po celém jevišti, a osm tmavých velkých plazmových obrazovek na schodech nad nimi, ale i výrazné digitální hodiny, které stojí uprostřed a měří čas po celou dobu, kterou strávíte v hledišti. Když všichni diváci zaujmou svá místa, představení začíná. Konstrukce, která držela natažené metronomy bez pohybu, se zvedá, a všechny přístroje jsou najednou uvedeny do chodu. Každý z nich je natažený jinak, proto začnou jejich kyvadla odklepávat desítky úderů v nejrůznějších rychlostech a tempech. Nejprve se jejich tikot překrývá, postupně, jak jednotlivé metronomy odpadávají, vznikají zajímavé, předem nečekané kombinace rytmů.
Ke slovu přicházejí také obrazovky vzadu nad metronomy, na nichž se objevují členové DekkaDancers. Každý z nich se nachází na jiném místě Nové scény: ve foyer, na chodbách, v zákulisí, v šatnách, v nejrůznějších podzemních zákoutích divadla, kde je snímají kamery. Černobílá projekce na obrazovky živě přenáší tanečníky, jak provádějí nejrůznější pohyby, ať už nepředvídané, nebo synchronizované, jak se líčí, převlékají do kostýmů, přecházejí od jedné kamery ke druhé. Po několika minutách zvuk metronomů utichá, až zbude jen poslední kyvadélko v chodu. Když i to utichne úplně, první číslo večera, jímž byla skladba György Ligetiho Poème symphonique pro sto metronomů (1962), právě končí.
Pak přichází na scénu členové orchestru Berg v černých škraboškách a překrývají metronomy bedýnkami na sezení. Při druhé skladbě od Ligetiho nazvané Ramifications pro smyčcový orchestr nebo dvanáct smyčců (1969) pokračuje i videoprojekce s tanečníky, jedno však poněkud odvádí pozornost od druhého, jakoby rozladěná a neharmonická hudba Ligetiho (polovina nástrojů je přeladěna o čtvrttón výš) je velmi těžká na poslech, a když se divák soustředí na sledování dění na obrazovkách, hudba se pro něj chtě nechtě místy stává jen jakousi kulisou. Následuje Koncert pro klarinet a orchestr (1950) od Aarona Coplanda, ve kterém se svou brilantní hrou předvede Irvin Vernyš, mladý nadaný český klarinetista. I během této kompozice hra s obrazovkami pokračuje. Zapojuje se do ní i Vernyš, odchází ze scény, a aniž by přestal být slyšet jeho klarinet, objevuje se na jedné z obrazovek kdesi v nitru divadla, aby se za chvíli na jeviště vrátil.
Posléze obrazovky zhasnou a na scénu nastupují samotní tanečníci DekkaDancers, oblečeni jsou v jednoduchých černých kalhotách a tričkách a naprosto nečekaně se nepouštějí do tance, ale do mluveného slova. Každý z nich v krátkém monologu povídá o svých dětských vzpomínkách, o důležitých okamžicích svého života, o momentech, které ho ovlivnily a které jsou leckdy velmi osobního charakteru. Následuje poslední část večera, Dances nizozemského hudebního skladatele Louise Andriessena (1991), tentokrát konečně i s reálným tancem na scéně, velmi živočišným, s pohyby stále motivovanými ústředním tématem času. Číslo navíc svým zpěvem doprovází mladá sopranistka Barbora Sojková.
Projekt timINg se skládá z několika navzájem propojených a vyvážených složek, obsahuje hudbu, tanec, videoprojekci, mluvené slovo a zpěv. Není to vlastně ani koncert ani divadlo, každopádně je to něco, co se v našich končinách jen tak nevidí. Večer ve mně zanechal velmi silný dojem a pocit, že bych něco takového rozhodně chtěla prožít znovu. Snad tedy v případě timINgu nezůstane u pouhých tří doposud oznámených květnových repríz.
GALERIE
Timing / Nová scéna ND