Praha - Hornímu konci pražského Václavského náměstí dominuje už 120 let mohutná budova Národního muzea. Nerodila se však lehce. Nové reprezentativní sídlo tehdejšího Muzea Království českého z dílny architekta Josefa Schulze se navíc muselo zpočátku potýkat s nelibostí části veřejnosti. Stavba, jež byla veřejnosti zpřístupněna 18. května 1891, jen tři dny po zahájení Jubilejní zemské výstavy, se ale během let stala nedílnou součástí pražského panoramatu. Výročí 120 let od založení budovy slaví Národní muzeum rozsáhlou rekonstrukcí. „Slavíme vzpomínkami na naši minulost a hlavně tím, že se to muzeum snažíme udělat návštěvníkům co nejpříjemnější,“ poznamenává ředitel muzea Michal Lukeš.
Národní muzeum má nejeden důvod k oslavám
Již tradičně je 18. květen Mezinárodním dnem muzeí. Při této příležitosti připravilo Národní muzeum krátce před svým uzavřením z důvodu rekonstrukce, jež potrvá pět let, atypický program: „Návštěvníky přivítají herci v kostýmech jednotlivých osobností z dějin Národního muzea, kteří je muzeem provedou a budou vyprávět různé vážné či nevážné historky z dějin jak té budovy, tak celého muzea,“ přibližuje ředitel Národního muzea Michal Lukeš. Rovněž budou podle jeho slov zpřístupněny prostory, kam návštěvník normálně nemůže, jako je třeba zasedací síň Společnosti Národního muzea nebo historická pracovna ředitele. V pravidelných cyklech se také uskuteční přednášky v Panteonu.
Budova nepřehlédnutelná…
Rozhovor s Michalem Lukešem (zdroj: ČT24)
Budova s pozlacenou kopulí, nepřehlédnutelnou například při pohledu z Letné, vyrostla nedaleko zbořené Nové Koňské brány v místech, kde do roku 1875 stály novoměstské hradby. Při pohledu na dnešní umístění sídla Národního muzea mezi dvěma směry rušné magistrály si lze jen těžko představit, že Schulzova stavba původně sídlila uprostřed klidného parku, který volně navazoval na někdejší Koňský trh. „Naši předci si pochvalovali, jak našli hezké a klidné místo od centra, dneska už to dávno není pravda,“ dodává Lukeš.
Součástí muzejní rampy pak měl být i chystaný pomník knížete Václava. S tím nesouhlasil autor sochy Josef Václav Myslbek, kterého podporoval i mecenáš Josef Hlávka - a architekt Schulz nakonec svůj boj prohrál, jezdecká socha stojí o několik metrů níže na náměstí. Schulzův výtvor, který byl podle posledních výzkumů inspirován i budovou Nové Ermitáže v Petrohradě, je ale přesto na uměleckou výzdobu bohatý. Podíleli se na ní přední umělci včetně Myslbeka nebo jeho kolegů Jana Štursy a Ladislava Šalouna, malíři Václav Brožík, Vojtěch Hynais či Julius Mařák.
Zprvu nechtěná…
Ani velkolepá výzdoba exteriéru i interiéru - působivý je zejména Panteon se sochami a malbami připomínajícími českou minulost, který byl Schulzovým triumfem v architektonické soutěži - ale nepřiměla veřejnost, aby si budovu ihned oblíbila. Výhrady měli ale i sami muzejníci, pro které stavba vznikla. Projekt totiž téměř nepočítal s depozitáři, kromě výstavních prostor a kanceláří se v něm našlo jen skladiště pro 300 tisíc svazků a nepříliš velký sklad pro sbírky minerálů a nerostů.
Zmíněné nedostatky se ukázaly i při ostrém provozu, ostatně velikostí nestačila ani neznámějšímu exponátu, kostře plejtváka myšoka. Velryba, která se veřejnosti představila roku 1893, totiž byla příliš dlouhá a museli ji před vystavením zkrátit o několik ocasních obratlů. Vzhledu nového muzejního paláce navíc škodil i tehdy všudypřítomný kouř z kamen a továren. „Půjde-li to tak dál, bude za pět let vypadat jak uvnitř komín a sbírky v něm jako prasata venkovského udění,“ posteskl si Jan Neruda.
Zasažená bombou…
Spisovatelova předpověď se sice nenaplnila - přestože fasáda Národního muzea dodnes trpí zplodinami -, vedení instituce se ale brzy začalo zabývat myšlenkami na rozšíření. Krátce před první světovou válkou se objevily plány na přístavbu, jež měla vyrůst na místě Čelakovského sadů. Projekt se však realizace nedočkal, stejně jako několik dalších. Na další prostory v bezprostředním sousedství si muselo muzeum počkat až do roku 2006, kdy získalo budovu někdejšího Federálního shromáždění.
… po 120 letech se dočkala oprav
Tím se konečně také otevřela cesta k rekonstrukci, jejíž přípravy nyní finišují, a začátkem července se tak budova muzea na čtyři roky uzavře. Stavba je totiž po 120 letech ve špatném stavu, na němž se podepsalo nejen nedostatečné financování, ale i zásah bombou koncem druhé světové války. Budově, která byla podle instrukcí zemského sněmu umístěna na místě „tichém a klidném“, dlouhodobě škodí intenzivní automobilová doprava a bez následků nezůstalo ani budování metra v 70. letech.
Michal Lukeš
„Nebudeme jen ukazovat předměty, ale i vyprávět příběhy.“
Výsledkem opravy, která má přijít na 4,5 miliardy korun, bude nejen zdvojnásobení výstavní plochy, ale také přímé spojení s budovou bývalého federálního parlamentu podzemním tunelem. Z fasády pak nejspíš konečně zmizí i stopy po střelách z kulometu, jež na budovu v srpnu 1968 vypálili zmatení sovětští vojáci, kteří podle všeho považovali Národní muzeum za sídlo Čs. rozhlasu. Přestavba má být podle plánu hotová v červnu 2015.
GALERIE
Národní muzeum