Jednadevadesátiletý Zdeněk Sýkora je jedním z mála českých výtvarných umělců, kterým se dostalo světového uznání. Patří mezi průkopníky užití počítače v umění; již na počátku 60. let zapojil počítač do procesu přípravy uměleckého díla.
Jeho obrazy struktur a linií tvoří součást kolekcí prestižních domácích i světových galerií. Vystavuje je například Centre Pompidou v Paříži, MUMOK - Stiftung Ludwig ve Vídni či Neues Museum v Norimberku. Dokument, který měl v Lounech premiéru, se ale věnuje jeho ranější krajinářské tvorbě, na níž ztvárňoval okolí Loun, řeku Ohři a České Středohoří. Tu také představila výstava Krajina v karlovarské Galerii umění.
Krajina se Sýkorou
„Potěšilo mě mnohem víc, když jsem to točil, než když jsem si výstavu jenom prohlížel. Žádný člověk není tak koncentrovaný, aby si vybíral z obrazu detaily. Ale co člověk nevidí, to nenatočí,“ řekl před premiérou v lounském divadle Brabec, který o Sýkorovi již v roce 2001 natočil hodinový dokument v rámci televizního cyklu Evropané.
Na vzniku filmu spolupracovala i manželka výtvarníka Sýkory Lenka. „Chtěla bych pánům poděkovat, odvedli krásnou práci,“ ocenila režiséra Brabce, střihače Filipa Issu a autora hudby Václava Vondráčka. Právě Vondráčkova hudba společně s komentářem čteným hercem Jiřím Štěpničkou tvoří protiklad k detailním záběrům Sýkorových obrazů krajiny a reálné krajiny v okolí Loun, která ho k nim inspirovala.
Štěpničkův hlas zprostředkovává divákům myšlenky Zdeňka Sýkory o krajině a krajinomalbě, jak je formuloval v rozhovoru s režisérem Brabcem. „Krajina mě pořád inspiruje, je to pro mě věčný zdroj, je to pro mě čerpací stanice,“ zazní v úvodu asi třičtvrtěhodinového dokumentu. Sýkora v něm dále řekl, že inspiraci místní krajinou vidí i ve svých novějších dílech.
