„Malkovich má velké charisma,“ připustila ale Havlíková. „V Pekelné komedii vystřídal několik poloh - od estrádního baviče, jistého si svým působením na publikum, přes slídila, který to umí se ženami suverénně hrát, až po cynického komentátora vnitřních motivů sériového vraha.“
Unterwegerův příběh, který je příkladem toho, jak média mohou ze zločince udělat celebritu, je v Pekelné komedii kombinován s hudbou Beethovena, Boccheriniho, Glucka, Haydna, Mozarta, Vivaldiho a Webera v podání sopranistek Bernardy Bobrové a Alexandry Zamojské a barokního orchestru Vídeňské akademie řízeného Martinem Haselböckem.
Rozhovor s Helenou Havlíkovou
„Kombinace mluveného slova a barokních árií má určitě silný náboj,“ dodává Havlíková, kterou v představení oslovila především dvě témata. „Jedno z nich je poměrně znepokojivé - jakými mechanismy se z lidí mohou stát celebrity. Pekelná komedie nám dala nahlédnout do vnitřního uvažování zvráceného člověka, který proto, aby se stal celebritou, začne vraždit. Druhým tématem je otázka, jakým způsobem získat ženy. K němu velmi dobře posloužily barokní árie. Barokní opery se hemží zklamanými ženami, jež paradoxně touží po mužích, kteří je týrají a jsou k nim krutí.“
Sám Malkovich v rozhovoru pro ČT24 prozradil, že postavu Jacka Unterwegera považuje za dobře napsanou a že ho velmi bavila práce s orchestrem. „Nemám zvláštní vztah ke klasické hudbě. Když jsem začal dělat na tomto projektu, bylo to pro mě vlastně objevování nového žánru. Bavilo mě, jak jsem si musel hledat své místo na jevišti mezi ohromnou silou a podmanivostí vážné hudby,“ přiznal.
S melodramatem přitažlivého, a zároveň odpudivého muže vyrazil John Malkovich na turné v roce 2010, po evropských zastávkách ho na podzim ještě čekají představení ve Spojených Státech a Jižní Americe. Zároveň plánuje nový, podobný projekt. „Už máme další představení se stejnými autory. Jde také o operu, o Giacomovy variace, v nichž hraji Casanovu. Zrovna jsem se s ním vrátili z festivalu v Moskvě,“ upozornil.
