Volné sdružení tanečníků DekkaDancers netřeba představovat. Za necelé tři roky svého působení na české taneční scéně na sebe dokázali dostatečně upozornit a zaslouženě získali dobré jméno. Jejich choreografie jsou nápadité, mají svůj osobitý styl a publikum baví. Na jejich poslední pražské vystoupení této sezony jsem se proto už dlouho těšila. DekkaDancers v komponovaném večeru nazvaném Podkultovní zboží představili čtyři choreografie – starší Ultimo a Umíněnost ztracených a dva premiérové kusy, Shutdown Agony a Kill de Bill.
Recenze: DekkaDancers / Podkultovní zboží
Večer otevřela choreografie Ultimo autora Viktora Konvalinky. Dynamický duet pro dva tanečníky (Konvalinka tančil spolu s Tomášem Červinkou) je zasazen do doby války. Ocitáme se kdesi v podzemním krytu a pozorujeme dva mladíky v plynových maskách, kterak zde v tíživé atmosféře tráví svůj čas. Choreografie plynule přechází z vážné polohy do vtipných momentů, například když muži popíjí víno či svádí boj o nafukovací pannu. Taneční projev obou interpretů je velice vyzrálý, Konvalinka byl za svůj výkon v této choreografii dokonce nominován na cenu Thálie za rok 2010. Z mého pohledu bylo Ultimo tím nejlepším dílem večera.
Jako druhá byla reprízována Umíněnost ztracených z pera Toma Rychetského a Viktora Konvalinky. Příjemná choreografie, která se vtipně, místy až ironicky zamýšlí nad vztahy mužů a žen, opět vyvolala úsměvy na tvářích diváků. Na prostorné jeviště Nové scény se dílo hodilo, jeho rozměry dovolily naplno vyniknout hravým choreografickým nápadům s postelovými matracemi.
Třetí choreografií v pořadí bylo sólové autorské dílo Tomáše Červinky nazvané Shutdown Agony. Zajímavá byla především videoprojekce, která ho doprovázela. Kamera, na začátku umístěná těsně nad tanečníkem, zprvu snímala blízký detail jeho obličeje. Postupně se v průběhu tance vzdalovala a po celou dobu promítala na velké plátno všechny jeho pohyby. Červinkův tanec byl vymezený čtvercovým prostorem ohraničeným několika zářivkami, které umožňovaly zajímavé světelné proměny. Dílo nebylo špatné, působilo však v rámci představení ve srovnání s ostatními choreografiemi vcelku nevýrazně. I jako interpret podle mého názoru Červinka daleko víc zaujal v jiných kusech.
Poslední choreografie autorů Rychetského a Konvalinky nazvaná Kill de bill měla v plánu diváky od začátku až do konce bavit, což se povedlo na výbornou. V programu byla tato vtipná hříčka prezentována mottem „…je čas uronit slzu za padlé…“. A je pravda, že diváci slzy ronili, ale smíchy. Projekce ukázek z válečných filmů nás přenesla do vojenského prostředí. Už když se v jednotlivých prostřizích na videu objevili vážně se tvářící členové DekkaDancers coby vojáci, vyvolalo to u diváků salvy smíchu. Šest tanečníků pod velením Tomáše Kopeckého pak parodovalo vojáky v bitevním poli. Pohybová groteska v podání Jonáše Dolníka na lidovou píseň Když jsem já sloužil celé hlediště doslova „odbourala“. V okamžiku, kdy se z výšky na jeviště spustily atomové bomby, celá parodie dostala nový směr. Vojáci se dostali do jakéhosi nebe pro válečné hrdiny, nebyli už oblečeni do vojenských mundúrů, ale do bílých jégrovek a jejich humorný tanec se opět inspiroval lidovými motivy.
DekkaDancers si ze sebe zkrátka umí udělat legraci, což nadšení diváci ocenili a hlasitě jásali. Během večera jsem se ani chvíli nenudila a z divadla jsem odcházela ve skvělé náladě. Nezbývá než doufat, že se představení objeví na programu Nové scény i příští sezonu.
Kdy a kde: Podkultovní zboží - komponovaný večer sdružení DekkaDancers na Nové scéně ND, 8. června.
GALERIE
DekkaDancers / Ultimo