V roce 2004 vznikl divadelní projekt k nedožitým devadesátinám Bohumila Hrabala, jehož součástí je loni obnovené představení Prokopnutý buben. V další premiéře bylo 13. června opět uvedeno v Libeňské synagoze. Scénář napsal akademický malíř Václav Špale, který ke hře vytvořil i scénickou výpravu, kostýmy navrhly Marie Strahovská a Lenka Mašková, hudbu složil Lubor Šonka, režii měl na starosti Vladimír Javorský. Ten si ve vlídném kusu, oslavujícím kouzlo obyčejných lidí a věcí, také zahraje při uvedení inscenace na mezinárodním festivale Divadlo evropských regionů v Hradci Králové.
Recenze: Prokopnutý buben
Skladiště bizarních rekvizit
Bohumil Hrabal žil v Libni přes dvacet let, kousek od současné stanice metra Palmovka, v ulici Na Hrázi, které dal jméno rybník sahající až k automatu Svět. Blízká synagoga sloužila jako sklad divadelních dekorací, počátkem devadesátých let byla vrácena židovské obci. Prošla částečnou rekonstrukcí a sezonně se využívá k uměleckým aktivitám. Literát Hrabal vnímal místa setkávání lidí stejně intenzivně jako jeho kamarád výtvarník Vladimír Boudník, který s ním Na Hrázi jeden čas bydlel. Domnívám se, že by se k jevištnímu experimentu v prostředí vysloužilé synagogy oba s chutí přidali. Skvrny vlhkých zdí židovské svatyně a ryčné zvuky tramvají z ulice Na Žertvách by hrály s nimi, stejně jako vrzání starých křesílek z biografu nebo vrkání holubů z galerie v současné inscenaci Prokopnutý buben, realizované uměleckým sdružením Serpens.
Interiér neudržované synagogy dává pocítit autenticitu neobvyklého místa, ovšem titul nelze doporučit alergikům. Prašnost se zvyšuje zvláště ve chvílích, kdy se na scéně manipuluje s předměty ze skladu rekvizit, bizarně poskládanými na pojízdné skříni, nebo kdy zvíří prach vrtule letounu. Detaily jeviště a zákulisí se prolínají, Hrabal by měl z mozaikovité prašné fresky plné osobitých figurek radost. Necelá dvacítka diváků, Vladimír Javorský v pruhovaném tričku domácky v hledišti, zní reprodukovaná hudba a klenby synagogy se rozpínají časem a kovovými výztužemi…
Scéně dominuje zavěšená síťovka s hlávkou zelí. Protagonista ji rozhoupe, diváci ožijí. Po chvíli se nad nimi během úvodního, trochu váznoucího monologu biletáře rozprostře „vůně levandule“ ze staromódního rozprašovače. Opona u vchodu synagogy cituje nebe s mraky, svítí se z galerie. Akusticky zvláštní prostor není snadný k uchopení. Intenzita hlasů herců je různá, postavy přicházejí podle stejného schématu, energie představení má konstantní hladinu, vše plyne spíše pomaleji. Dynamikou překvapí figurína (nečekaně padající z výše) nebo víceúrovňové hraní (žena zakřičí z balkonu, scény na štaflích). Opona umožní stínové divadlo, což je jedno z míst, kde je plně funkční, jinak v některých příchodech ze zákulisí hercům spíše překáží. Jaké by asi bylo pohybovat se bez závěsu ve zcela osvobozeném sakrálním prostoru nebo třeba jen se štaflemi na Libeňském ostrově?
Kořalka do plecháčku
Těžištěm inscenace je povídka Pražské jesličky, odehrávající se v Libeňské synagoze v době, kdy byl Bohumil Hrabal kulisákem Divadla S. K. Neumanna. Text zahrnuje také části povídek Prokopnutý buben a Legenda o Lamertzových jehlách. „Děj se odehrává nejprve v synagoze, kde dva kulisáci vedou během inventury dekorací dialog o divadle i svých životních peripetiích. Později se dění přenáší do zákulisí divadla a propojuje se s právě hraným představením Dostojevského Zločinu a trestu. Všechny tyto 'divadelní' momenty umožnily převod prozaického textu ve scénář a následné inscenování přímo na původním místě,“ vysvětlil Václav Špale.
Dialog rekvizitářů patří k živým místům děje, energií nabytý Zdeněk Košata v roli vedoucího bezprostředně svačí, popíjí pivko a diskutuje s mladším kolegou nejen o probíhající inventuře. V pozadí za nimi na štaflích ve vzpomínce promlouvá fešná Šárka Opršálová - žena, aranžérka, o níž se právě mluví. Ostatní dialogy jsou často spíše samostatnými vyprávěními, monolog se potkává s monologem a společně vytvářejí jakousi literární hudbu. Modrošedé pláště, rádiovka, kořalka do plecháčků, historky. Kolorit všedního dne v divadle, snění, scéna s letuškou a aviatiky, setkání u holiče. Návrat biletáře, opravdové tramvaje z Palmovky cinkají, v replikách pražské reálie. Žánrové obrázky do sebe zapadají, vytvářejí plastický celek. Síťovka se jako refrén mezi obrazy houpe hlavní lodí a oslavuje všechny biletáře, rekvizitáře i pořadatele.
„Přivedli mě sem Václav Špale a Ivoš Krobot, kteří jako přátelé pana Hrabala měli k Libni velmi blízko a k synagoze také, prostor jim učaroval. Od té doby jsem zde vždycky rád,“ přiznal Vladimír Javorský, který na stejném místě hrál například v představení Jób. Své účinkování v Hradci Králové, jenž je záskokem za jednoho z aktérů, bere jako v dané situaci potřebné herecké dobrodružství.
Prokopnutý buben je zařazen na 27. června, kde se v rámci Open Air programu mezinárodního festivalu Divadlo evropských regionů odehraje na Malém náměstí v Hradci Králové ve 22:15. Trvá hodinu a čtvrt a účinkují v něm Ondřej Novák, Šárka Opršálová, Zdeněk Košata, Štěpán Coufal, Jakub Albrecht a Vladimír Javorský. Další reprízy v pražské Libeňské synagoze plánují na září.
GALERIE
Prokopnutý buben