Praha – Seriál webu ČT24 nabízí osudy nejznámějších televizních seriálů 20. století. Postupně s námi můžete projít od programů, které mohli Češi sledovat bezprostředně po jejich vzniku, po ty, na něž si museli i desítky let počkat. A o co vlastně jde? Snahou je nastínit ty seriály, které ovlivnily české diváky nejen v době minulého režimu, ale které přilákaly k televizním obrazovkám i po listopadu 1989. První text připomene trojlístek oblíbených kreslených seriálů socialistické obrazovky – Včelku Máju, Šmouly a Jen počkej, zajíci! Nejenže se staly povinnou dětskou podívanou, ale i produktem číhajícím na tričkách, dětských pouzdrech i poštovních známkách.
Seriálový speciál startuje! Jen počkej, včelko Šmoulinko!
Zřejmě nejslavnější včela na světě se zrodila před více jak 35 lety v koprodukci japonské a německé televize s přispěním Kanady a Rakouska. Do Československa se však dostala až s desetiletým zpožděním, neboť se vedení ČST obávalo západního vlivu. Práva na vysílání měl totiž západoněmecký mediální magnát Leo Kirch. Nakonec se však Mája dostala na slovenské i české obrazovky a získala si srdce dětí stejně jako jinde na světě.
Úvodní znělka seriálu se stala velkým úspěchem skladatele Karla Svobody, neboť jeho verze se uchytila hned v několika jazykových mutacích, kromě tuzemska také v Německu, Francii, Portugalsku, Finsku či Nizozemí. Českou, slovenskou a německou verzi pak obohatil zlatým hlasem Karel Gott. „Svobodova a Gottova úvodní písnička se stala klasikou a říkalo se, že to byly právě tantiémy z vysílání Máji, které zajistily Svobodovi pravidelný příjem a pravidelně obměňované mercedesy v tuzexovém věku 70. a 80. let,“ vzpomíná mediální publicista Milan Šmíd.
Dobrodružství Máji spolu s kamarádem Vilíkem, lučním koníkem Hopem a dalšími hrdiny z říše hmyzu si oblíbily děti prakticky okamžitě. V československém prostředí na tom měl lví podíl kromě chytlavé znělky skvělý dabing v podání Aťky Janouškové či Borise Rösnera a také fakt, že se ve své době jednalo o jeden z opravdu mála animovaných seriálů.
Gargamel má svůj hrad…
V osmdesátých letech se k Máje přidal další zahraniční seriál, který obletěl svět a dal vzniknout i nové barvě – Šmoulové. Dva couly vysoké modré postavičky jsou výmyslem belgického kreslíře Peya, který je před půlstoletím prvně oživil v komiksu. Zakrátko byli převedeni na filmový pás.
Většina příběhů se odehrává ve středověké vesnici obývané téměř identickými šmouly, mezi nimiž vyniká jen Šmoulinka, taťka Šmoula s červenými kalhotami, dědeček s kšandami nebo malý Šmoulíček. Úhlavním nepřítelem a ničitelem idylického soužití šmoulů je zlý černokněžník Gargamel a jeho kocour Azrael, kteří jsou posedlí snahou všechny šmouly pochytat a následně sníst, což se jim nejen nedaří, ale často i zle vymstí. Není proto divu, že kolikrát už NECHCE ŠMOULY ANI VIDĚT!
Fenomén šmoulů zasáhl celou Evropu, šmoulová barva se začala objevovat v boxu mezi vanilkovou a čokoládovou zmrzlinou, na tričkách, omalovánkách i v komiksových knihách. Šmoulí příběhy byly vydány také na gramofonových deskách a do povědomí mladé generace je v 90. letech s úspěchem vrátil i frontman Tří sester Lou Fanánek Hagen, který pošmoulovsku otextoval desítky hitů tehdejší světové pop-music.
Nu pogodi!
Také v Sovětském svazu se zrodil fenomén zcela srovnatelný například se Šmouly. Jedná se však o klasický souboj jeden na jednoho, vlka a zajíce, na život a na smrt (která ovšem naštěstí nepřichází). Seriál Jen počkej, zajíci! složený z krátkých epizod se zrodil na konci šedesátých let a stal se určitou protiváhou komerční americké animované tvorbě.
Začátek však nebyl jednoduchý, neboť vlk vzhledem ke své zálibě ve vodce a cigaretám nepasoval do obrazu správného filmového „hrdiny“, a scénář pilotního snímku byl několikrát odmítnut kvůli strachu z cenzurních zásahů. Snad díky tomu, že se naopak s těmito charakteristikami identifikovalo množství Rusů, se po prvním uvedení dožadovalo sovětské publikum dalších příhod o marné snaze silnějšího porazit chytřejšího.
Příběhy režiséra Vjačeslava Kotěnočkina o vlku chuligánovi ve zvonových kalhotách a zajíci-slušňákovi se odvysílaly celkem ve 102 zemích světa. Takové rozšíření logicky umožňila absence jazykové bariéry – vlk sice dost vrčel, ale prakticky jedinou jeho větou je právě výhrůžka „Jen počkej!“ Fanoušci kreslených seriálů jej někdy srovnávají se seriálem Tom a Jerry, ve kterém ovšem soupeří dva raubíři a jeden druhého nešetří. Spíše se však podobá příhodám Kojota a Kukačky, kteří předběhli Kotěnočkinovy hrdiny o dvě desítky let. Jestliže se sovětští autoři po Američanech opičili, povedlo se jim to na jedničku.