Praha – Dvě stě metrů krychlových dokumentů bylo poničeno v roce 2002 při povodni, která zaplavila tehdejší budovu Národního technického muzea na pražské Invalidovně. Sbírky byly ihned poté zamrazeny, což je zachránilo, a poté postupně vysoušeny. Dnes byl otevřen poslední balíček zamrazených archiválií. Touto symbolickou tečkou zahájilo NTM výstavu příznačně nazvanou Dosušeno, která dokumentuje příběh záchrany zatopených dokumentů.
NTM po devíti letech sundalo archiválie ze šňůry
Rozbalení každého balíčku bylo pro pracovníky muzea překvapením, takže ani v případě toho posledního netušili, jaké dokumenty obsahuje. „Je to symbolický akt, kterému předcházelo devět let úpěnlivé práce,“ připomněl generální ředitel NTM Karel Ksandr. Záchranu sbírek ukončil spolu s ministrem kultury Jiřím Besserem a Michalem Ďurovičem z oddělení péče o fyzický stav archiválií Státního ústředního archivu v Praze.
„Díky tomu, že se nám podařilo dvě stě kubických metrů archiválií zamrazit, jsme získali čas pro rozhodnutí, jak budeme pokračovat dále,“ popisuje první kroky záchrany dokumentů Kateřina Šupová, vedoucí odboru hlavního konzervátora sbírek. „Nakonec jsme se rozhodli pro ruční metodu, která je nejšetrnější k papírovým dokumentům. Je pracná, ale zase uspoříme následnou práci restaurátorům.“
Ti, přestože vysoušení už téměř skončilo, mají o práci ještě nadlouho postaráno. „Archiválie, které jsou většího významu, se budou postupně restaurovat v restaurátorských dílnách. Ještě tak dvacet let budou mít naši potomci co dělat, aby všechno dali dohromady,“ odhaduje Šupová.
GALERIE
videogallery_000133065
Součástí sbírek v Invalidovně byl například sádrový model pražského Rudolfina z 80. let 19. století, archiv obsahující pozůstalosti slavných českých architektů 19. a 20. století, včetně například plánů Národního divadla. Všechny se podařilo zachránit. „Zachránili jsme zhruba 98 procent archiválií. Dvě procenta přikládáme obalovému materiálu, který neskýtal žádné informace a byl skartován už před vysoušením, popřípadě fotografiím, které byly poškozeny nejvíce,“ doplnila Šupová.
Tragická očekávání se tak nenaplnila, přestože NTM patřilo k institucím, jež byly povodněmi v roce 2002 postiženy nejvíce. Archivní materiály se už do Invalidovny z vysoušecího oddělení nevrátily, objekt převzala armáda, od níž ho mělo muzeum pronajaté. Co se stalo s bohatstvím architektonického archivu, průmyslového dědictví a dalšími cennými dokumenty umístěnými tehdy v Invalidovně, se ale mohou návštěvníci dozvědět na výstavě Dosušeno v budově NTM na Letné, a to od 17. srpna do 18. prosince.
Celkové náklady na vysoušení zamrazených fotografií, knih a časopisů, plánů, výkresů, modelů a stovek dalších sbírkových předmětů o celkovém objemu 200 kubických metrů byly od roku 2002 25,3 milionu korun. Šlo o 641 000 výkresů a zhruba 7 530 archivních kartonů písemností.
První výstavu z vysušených dokumentů a exponátů uspořádalo Národní technické muzeum už v roce 2003, kdy bylo vysušeno jen sedm procent zaplavených archiválií. Výstava měla být signálem veřejnosti, že dokumenty neleží pasivně v mrazírnách. Pasivní nebude po skončení prací ani vysoušecí pracoviště muzea.
Dosušeno. Co teď?
„Vzhledem k tomu, že tu vzniklo unikátní záchranné pracoviště v České republice, možná i ve střední Evropě, ponecháme ho tak, aby mohlo fungovat, kdyby se nedej bože ještě nějaká taková katastrofa opakovala. Povodně nás sužují neustále. Na tomto pracovišti se zachraňoval například i knižní fond Národního muzea z tzv. archivu metro, kam natekla voda z prasklého vodovodního řadu,“ prozradil další plány ředitel NTM Karel Ksandr.
Muzeum navíc počítá podle Šupové i s předáváním svých zkušeností ostatním: „Do budoucna bychom rádi školili krajské úřady, aby zas ony poučily občany, jak si můžou své dokumenty po záplavách zachraňovat.“
Zamrazeno a dosušeno. Mokré archiválie bylo nutno co nejrychleji opláchnout od hrubých nečistot a obalit fólií. Balíky se pak na paletách odvážely do mochovských a kladenských mrazíren, kde je šokové zamražení na -25 stupňů Celsia stabilizovalo, jinak by je plísně a hnilobné bakterie nenávratně zničily. Po rozmrazení se nechaly jeden den sušit přirozenou cestou, teprve poté padlo rozhodnutí, zda dokument bude pouze převeden do digitální podoby, nebo restaurován.
Při vysoušení se rozlišovaly dva způsoby, jak s archiváliemi nakládat. Velkoformátové materiály se prokládaly filtračními papíry. Knihy a malé formáty se vysoušely pomocí vakuových balíčků.