Olomouc - Netradičním způsobem se mohou od čtvrtka seznámit návštěvníci Arcidiecézního muzea v Olomouci s unikátním fragmentem latinského překladu Dalimilovy kroniky. Jeho iluminace jsou totiž zachyceny na dvaceti metrových pásech ručně tkaného gobelínu.
Dalimilova kronika ilustrovaná gobelíny
Originálem zlomku latinského překladu, který zakoupil stát před šesti lety v pařížské aukci, se inspirovala olomoucká textilní výtvarnice a učitelka dějin umění Věra Mičková. Gobelín tkala tři roky. Lidé si její dílo mohou prohlédnout v gotické křížové chodbě Zdíkova paláce.
Originál pařížského zlomku Dalimilovy kroniky mohli Olomoučané spatřit před pěti lety na výstavě v Uměleckém centru Univerzity Palackého. Právě tato výstava předurčila náplň dalších let olomoucké pedagožky, která se tkaním gobelínů zabývá již řadu let. Dosud jich vytvořila 150; největší její prací je replika Tapisérie z Bayeux, monumentálního díla z 11. století, kterou utkala v letech 2004 až 2007 a vystavila v Olomouci, Praze a Brně.
- Bitva mezi Čechy a Němci u Brůdku zdroj: Muzeum umění Olomouc
- Oldřich potkává Boženu zdroj: Muzeum umění Olomouc
Linie italských středověkých iluminací převáděla do tkané tapisérie celé tři roky, od roku 2008. „Poslední gobelín jsem dokončila teprve nedávno. Stal se ze mě workholik, nemohla jsem od toho odejít. Pracovala jsem i 12 hodin denně. Nebyla to jednoduchá práce, ale strašně mě to bavilo,“ dodala s tím, že využívala speciální kobercovou vlnu a 20 tkaných tapisérií o rozměrech 70 krát 100 centimetrů tkala na rámu.
Dalimilovu kroniku si zájemci mohou prostřednictvím gobelínu olomoucké výtvarnice prohlédnout v prostorách muzea od 25. srpna do 16. října.
Stát v pařížské aukci zlomek Dalimilovy kroniky ze 14. století zakoupil v roce 2005 za více než deset milionů korun. Odborníci se shodují, že středověký latinsky psaný rukopis se řadí k největším umělecko-historickým objevům posledních desetiletí.
„Kronika tak řečeného Dalimila z počátku 14. století je nejstarší česky psanou a veršovanou kronikou a jedním ze základních děl českého dějepisectví. Její latinský překlad byl zhotoven s největší pravděpodobností pro mladého krále Karla IV. v době jeho pobytu v Itálii v letech 1331-1333. Jak můžeme z pařížského zlomku soudit, rukopis je italského původu. Svědčí o tom jak písmo, tak bohaté iluminace, které svým stylem spadají do okruhu boloňské školy,“ popsala historička umění Anežka Šimková z Muzea umění Olomouc.
Vydáno pod