Praha - Básník Jiří Orten miloval literaturu a divadlo a vyznačoval se přímo horečnatou, mimořádnou tvořivostí. Napsal v rychlém sledu několik křehkých a citlivých knížek veršů a snových próz. Postupně v jeho poezii stále silněji zazníval pesimismus, pocity odcizení a osamělosti a předtucha smrti. Důležitou součástí díla Jiřího Ortena, jenž zemřel 1. září 1941, jsou jeho deníky.
Těžký život Jiřího Ortena
Jiří Orten se narodil 30. srpna 1919 v Kutné Hoře jako druhý syn manželů Eduarda a Berty Ohrensteinových, kteří vlastnili malý obchod se střižním a galanterním zbožím. V rodném městě absolvoval reálné gymnázium a v roce 1937 odešel do Prahy, kde se aktivně zapojil do tamního kulturního života. Byl přijat na dramatickou konzervatoři, ze které musel v roce 1940 z rasových důvodů odejít.
Omezován protižidovskými zákazy a příkazy se život pro něj stával stále těžší a těžší. Byl nucen se často stěhovat z podnájmu do podnájmu a měnit zaměstnání, rozešel se s dívkou, ke které se cele upnul, nemohl se stýkat s matkou. V den jeho 22. narozenin ho na pražském Rašínově nábřeží zachytila rychle projíždějící německá sanitka a vlekla několik desítek metrů. O dva dny později na následky těžkých zranění zemřel.
Divadlu propadli i jeho bratři. Starší Ota se stal divadelním režisérem, ředitelem a překladatelem, mladší Zdeněk hercem. Oba přijali jméno Ornest. Na památku Jiřího Ortena se od roku 1993 koná v Kutné Hoře festival Ortenova Kutná Hora. S ním je spojená i stejnojmenná literární soutěž pro mladé autory poezie do 22 let.
Jiří Orten / Nenapsaná
Vezmi si plášť, ať neprokřehneš zcela,
a zavři oči, abys neviděla, -
v takovém nečase, takovou cestou jdu.
Ó toho bělma, jež jsem zakrvácel,
těch západů, kterým jsem slunce vracel
v krutějším západu!
A ona prostinká a ona nenapsaná,
ona, jež věděla, ta matka mého rána,
ne veršem, pláčem sténá.
Mluvil jsem slovy, ztichám také jimi.
Vzala mi víru, život navrací mi.
Jsou odpuštěna.