Bolek „eintopf“: Bohuš, Falstaff, principál

Pražští diváci jsou zhýčkanější než brněnští, rezervovanější, protože mají na výběr víc krásných divadel, domnívá se herec, mim a principál Bolek Polívka. Nicméně doufá, že „bratranec“ jeho brněnské scény, kterého představil v tomto týdnu, pražské publikum dovede zaujmout. Vidět Polívku mohli a mohou ale nejen tam.

Divadelní prázdniny strávil částečně na divadle: v roli rytíře Falstaffa z Veselých paniček windsorských v rámci Letních shakespearovských slavností. Kromě toho ještě koncem sezony mělo premiéru v pražském Divadle Komedie Podzimní blues, v němž se opět od září objeví spolu s Martinem Fingerem. Především ale zahájilo činnost Divadlo Bolka Polívky U22 v Praze-Uhříněvsi.

Polívka trvá na tom, aby tato scéna byla označována za bratrance té brněnské, od které ji odlišuje dodatek „U22“ v názvu. „Bylo by to poprvé, kdy by mělo brněnské divadlo pobočku v Praze, takže to není pobočka, ale bratranec,“ vysvětluje.

Mladší příbuzný si podle Polívkových slov nechce z prostoru v bývalé sokolovně vytvořit vlastní pevnost, ale být otevřený jak pro místní ochotníky, nejen divadelní, tak pro profesionální soubory. A to i slovenské, například Študio L+S Milana Lasici, s nímž Polívka spolupracuje i na brněnských prknech. Jejich společná inscenace Minus dva bude v U22 15. září prvním představením sezony.

„Repertoár budou tvořit naše hry a hry našich blízkých,“ podoktl ještě k programu Polívka. Ve svém divadle už má prý publikum vychované a při představeních je „cítit vínečko na jižní Moravě“, věří, že cestu si k němu najdou i diváci z Prahy a okolí zhýčkaní širší nabídkou divadel. „Nechtěl bych jen provokovat pustý řehot, jak by řekl klasik. Docela mě baví i to, když zamrazí. Úsměv ale určitě bude převládat,“ přislíbil.

Interview ČT24 (zdroj: ČT24)

Pro samé divadlo ale nezapomíná ani na film. V kinech se aktuálně promítají Vejdělkovi Muži v naději, z nichž jeden je i Polívka, a v létě začal natáčet s režisérem Tomášem Vorlem Cestu do lesa, volné pokračování úspěšné Cesty z města. Zahraje si v ní starousedlíka Papoše, takže přičichne k mnoha zemědělským činnostem. Vyzkoušel si prý třeba už při natáčení řídit kombajn. „To mám na filmech rád, že najednou se člověk ocitne tam, kde by se jinak neocitl, a to nejen v místě, ale i čase,“ říká Polívka.

Filmovým návratem pro něj bude i Dědictví aneb Kurvahošigutntag 2. Příběh bodrého venkovana Bohuša, který pohádkově zbohatl i díky nečekanému dědictví, ale nemá přímo navazovat na původní snímek. „Vše se s lidmi i s dobou proměňuje. Mění se podoba úsměvu i pohrdání,“ poznamenal Polívka.

K pokračování nedávno dokončil scénář. „Bohuš bude zámožný vdovec. Šest nebo sedm let po narození svého vnoučka nepil, ale když jde na pohřeb své ženy, tak pít začne, a to bude velký problém pro něj i jeho okolí,“ prozradil něco málo z příběhu. Režie se ujme Robert Sedláček (původní snímek režírovala Věra Chytilová) a točit se bude i v moravských lokacích – na farmě v Olšanech nebo v protialkoholní léčebně v Brně-Černovicích. „Chtěli bychom začít na jaře, ale to už říkám druhé jaro,“ dodal Polívka.