Recenze: Cirkus Cirkör / Wear it like a crown

Grotesky na plátně a sugestivní hudba Rebekky Karijordové. Neobratný moderátor v klaunském obleku útržkovitě vypráví o mozku. Na scénu postupně přiváží různé typy postav. Křehké dámě v bílém sluší pět černých cylindrů. Cylindr nemusí být jen kloboukem, poslouží i jako kryt osvětlení. Dekadentní akrobatka v černém dýchá vzduch z igelitového sáčku, životní esenci. Žena v šedém předvádí na tyči neuvěřitelné kousky, dokonce i tehdy, když se s ní tyč rozhoupe jako kyvadlo. Muž v červené buřince je mistr komických grimas, kam se hrabe Jim Carrey!

Švédský Cirkus Cirkör je skutečný tahák, své diváky inspiruje už od roku 1995. K novému pohledu na vlastní prožívání využívá různých forem, vedle autorské hudby především tance, pantomimy, cirkusové akrobacie a artistiky. Smutný klaun, vrhač nožů v japonském úboru, bravurně zvládá chůzi po střepech, stejně jako žonglování se třemi řvoucími motorovými pilami. Zmiňovaný mozek se skrývá uvnitř červené pohovky kterékoli televizní talkshow. Možná v ní střídavě odpočívají emoce s rozumem. Nebo rozum s emocemi? Píseň (i její téma) Wear it like a crown (Nos to jako korunu) je leitmotivem představení, které nás vede k balancu pravé a levé mozkové hemisféry. Dodává odvahu, abychom se za nedokonalost, zranitelnost či nečekané zvraty nestyděli. 

Létací sny live

Kruhová scéna umocňuje pohyb, neotáčí se ale celé jeviště, nýbrž jen pojízdné dveře, upevněné po jeho obvodu. Těmi jednotlivé osoby vcházejí do příběhu. Občas se zde setkají, někdy do sebe vrazí, jindy za nimi čekají na svou příležitost. Využit je i prostor nade dveřmi, kde se také pár figur objevuje. Logika padajícího domina kontrastuje se světem surrealistického snění. Podprahové vjemy umožní setkání bizarních předmětů a situací na jednom místě. Těžištěm kruhu je tyč, na níž žena v šedém podniká prudké sjezdy končící těsně nad zemí.

Cirkus Cirkör / Wear it like a crown (Letní Letná 2011)
Zdroj: Vít Šimánek/ČTK

Dramatičnost výkonů tohoto druhu oživuje kabaretní scéna. Všichni jsou v cylindrech a tančí. Muž s buřinkou má v puse vařečku, na ní balonek a na něm sklenku. Řasy bílé akrobatky jsou tak dlouhé, že jimi rozvlní okolí. Až z toho shůry padají gumové zvony na odpady, které rychle zaplní podlahu. Moderátor s bílou ženou zaujme atraktivní akrobatickou sestavou, v níž je jí samozřejmou oporou. Překvapí všechny, komu se zdála být jeho naschvál hluchá místa konferenciérských výstupů skutečně trapná.

Kráčíme s artisty magickým údolím, kde je vše možné. Krajina s černými stromy. Myslím na nedávný sen, v němž jsem se prolétla secesním sálem. Taková úleva od zemské přitažlivosti! Akrobatka v šále černé látky létá nad bílou tanečnicí a nakonec se zaplete s mužem v buřince. Místo polibků si z úst do úst posílají s graciézní přesností ping-pongové míčky. Jejich „vztah“ se pak ještě stvrzuje dokonalou partnerskou akrobacií na hrazdě, kdy muž - jen tak mimochodem - stačí ženě vyzout holínky nebo upravit krátkou sukni.         

Červené boty alabastrové panenky

K nejdynamičtějším obrazům patří výjev s orchestrem. Světelný park, perfektně vybaven, odvádí práci hodnou koncertní stage známé kapely. Každý z aktérů na něco „hraje“. Lano se proměňuje v basovou strunu, miniaturní piáno visí vysoko u stropu, igelitka je mikrofonem i chřestidlem, imaginaci zažehují jiskry z brusného kola… Rej kolotoče s cylindry, „the brain is meeting point“. Víte, že malé šlehače na mléčnou pěnu z IKEA se dají dobře použít coby výkonný virbl?          

Bílá slečinka ukáže sbírku rudých bot. Obouvá do nich ruce i nohy. Je v tom rituál, fetiš, něha. Holínky, lodičky, polobotky, šněrovací vysoké boty… Každý pár obuvi nese nový příběh intimity. Žonglérské exhibice neberou konce, žongluje se dokonce se třemi bílými židlemi. K asi nejvíce překvapivému momentu dojde, když si smutný klaun vybere dívku z publika. Ta potom zažije kolotoč na černobílém terči a smršť vržených nožů. Točí se jí hlava. Ve finále se točí i všechny magické rekvizity, zavěšené na „calderovském mobilu“. Bota, odpadní zvon, nůž, ping-pongový míček.

Asi dvacetiminutová pauza sice přetrhne obrazivou nit vyprávění, ale mimořádné výkony artistů vše vynahradí, i delší časovost této severské produkce. V projektu účinkují: Henrik Agger, Louise Bjurholm, David Eriksson, Fouzia Rakez, Jasper Nikolajeff a Anna Lagerkvist. Režisérkou a autorkou konceptu je zakladatelka souboru Tilde Björfors. Kostýmy a líčení mají na starost Anna Bonnevier a Helena Andersson. Zážitek Wear it like a crown si můžete v rámci mezinárodního festivalu nového cirkusu a divadla Letní Letná dopřát v cirkusovém stanu číslo 2 vždy od 19:00 ještě 3. a 4. září. 13. září už na něj musíte do Stockholmu.