Petr Stanický (36) je v odborných kruzích již řadu let pojmem. Dnes působí jako pedagog na univerzitě ve Zlíně, jeho studijní i tvůrčí cesta k tomuto místu byla neobyčejně pestrá a obohacující. Studoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze u Kurta Gebauera a Mariana Karla, dva roky od roku 2005 pak byl na postgraduálním studiu New York Academy of Art. Během studia absolvoval stáže na Edinburgh College of Art a na Rhode Island School of Design v USA. Pracoval také v ateliéru Jeffa Koonse, byl v kontaktu s Leonidem Lermanem, Ericem Fischlem či Brucem Chao.
Recenze: Petr Stanický / Za hranou
Jeho výtvarný i filosofický pohled mu kromě zajímavých intelektuálních a pracovních kontaktů formoval i pobyt v pro dnešní výtvarnou scénu nejdůležitějším městě světa, v New Yorku, s jeho zvláštním urbanistickým uspořádáním pravoúhlého rastru.
Výstava představuje zajímavý časový výběr od roku 2000 dodnes a souběžně pak i celou řadu materiálů a technik, se kterými Stanický postupně i střídavě pracuje. Atraktivním materiálem je samozřejmě sklo, řada objektů je dřevěných nebo lepenkových, běžně používá i kov, zejména nerez nebo bronz, ale také polystyren, hliníkovou folii či papír.
Nezvykle zralá díla odrážejí buď přímo (zjevné) potěšení z nových tvůrčích postupů a nových materiálů, další pak jsou komentářem k důležitým, nebo dokonce zásadním dějům a situacím, ovlivňujícím i dlouhodobě náš život. Vším se pak prolíná jasné definování prostoru, tvaru, úcta a láska k městu či podobně vznikajícím a fungujícím strukturám.
Do té první skupiny patří určitě skleněné objekty z cyklu Proces, přinášející velmi zajímavé tvarové, světelné i barevné kompozice, vznikající při setkávání roztavené skleněné hmoty s tabulemi studeného tvrdého skla. Do té druhé pak vzpomínka na zničené newyorské mrakodrapy pod názvem Dvojčata ve formě dřevěných reliéfů či otisk zraněné zdi s průhledem do krypty pravoslavného kostela v Resslově ulici v Praze, kde se skrývali pachatelé atentátu na Reinharda Heydricha, provedený do olověné folie (Antropoid 42).
Šíře jeho námětových inspirací je značná, připomeňme si památník Kates pyramid, věnovaný dívce podlehnuvší mentální anorexii, nebo svéráznou variantu na motivy Angelicova posledního soudu.
Dominantní je určitě práce s materiálem, soustředění, redukce k jasnému a silnému vyjádření. Přes veškerou šíři zpracovávaných témat pak právě tyto vlastnosti Stanického práce propojují a dávají jim společný, emotivně i esteticky nečekaně silný rámec a tvář. Stanický je snadno identifikovatelný a zcela jistě mu jeho přístup otevírá nekonečné světy příští tvorby. A nám dává příslib dalších vzrušujících zážitků.
BRNO GALLERY CZ, 1. art consulting brno, budova Domu umění (vchod od Koliště) Malinovského náměstí 2, www.brno-gallery.cz, výstava potrvá do 25. 9. 2011. Kurátor: IIona Víchová.
Vydáno pod