Mezinárodní PEN klub lpí na svobodě slova

Londýn - 5. října 1921 se v londýnském Florence restaurantu sešlo 41 anglických spisovatelů, aby založili klub, jehož název v sobě skrýval hlavní podmínku členství, neboť jej tvoří počáteční písmena profesí spjatých se slovesným uměním: poets, playwrights, editors, essayists, novelists (tedy básníci, dramatici, vydavatelé, esejisté, romanopisci). Ve zkrácené podobě P. E. N.

Zahajovací večeře PEN klubu se účastnili sami iniciátoři sdružení, dnes již téměř zapomenutá anglická spisovatelka venkovských románů Catherine Amy Dawson Scottová a John Galsworthy, který se stal prvním předsedou mezinárodního PEN klubu. Mezi první členy patřil Joseph Conrad, George Bernard Shaw a Herbert George Wells. Prvním českým členem se stal v roce 1923 Alois Jirásek.

Dnes má klub podle svých stránek 145 center ve 104 zemích po celém světě a sdružuje celkem zhruba 20 tisíc tvůrců. Vstoupit do něj můjže jakýkoliv tvůrce, autor a spisovatel, který bude podporovat propagaci literatury, překladů a svobodného vyjadřování. Prezidenty byli mimo jiné Alberto Moravia, Heinrich Böll, Arthur Miller, Mario Vargas Llosa, Pierre Emmanuel, György Konrád a v letech 2003-2009 český spisovatel a diplomat Jiří Gruša.

Mezinárodní PEN klub chtěl už od začátku především propagovat literaturu a jejím prostřednictvím i větší porozumění mezi národy. „Literatura je nezbytná pro pochopení a zájem o okolní světy; když neuslyšíte hlas jiných kultur, jak jim chcete rozumět?“ táže se organizace na svých stránkách.

Staví se rovněž na podporu spisovatelů pronásledovaných, vězněných či zavražděných pro své názory. „Charta mezinárodního PEN klubu mluví o svobodě slova za všech okolností. To je šém, který byl do PEN klubu vložen a funguje dodnes,“ tvrdí spisovatel Jiří Stránský. Člen Českého PEN klubu, který založil (tehdy jako Československé centrum PEN klubu) v roce 1925 v pražské kavárně Louvre spisovatel Karel Čapek.

Vydáno pod