Dva znuděně vypadající chlapíci v košilích, jeden v sáčku, druhý s kšandami – toť přebal debutového alba dvojice Hurts. Kdo by byl řekl, že právě oni rok od vydání Happiness oslní půlku planety svým synthpopem? Adam a Theo se možná jeví jako bezvýrazné duo ušatých chlapíků. Obyčejné písně o lásce však dokázali pozvednout na úroveň noblesního zážitku. Velký sál Lucerny o tom ví po včerejšku své.
Hurts spojili hudbu a umění v celek
Housenka táhnoucí se skrz celou pasáž Lucerny musela vystrašit všechny návštěvníky. „Tam se nikdy nemůžeme vejít,“ napadalo jistě většinu čekajících. Některé z nich dokonce připravila fronta o velkou část předskakujících Švédů Firefox AK. Tomu dominuje zpěvačka Andrea Kellermanová, která kapelu prezentuje jako své alter ego.
Klavír, smyčcové nástroje, ale dokonce i klávesy a elektrická kytara. Koncentrace hudebních nástrojů na metr čtvereční byla nadměrně vysoká. Zpěvák Theo se na pódium dostavil s nonšalantností anglického gentlemana, jak jinak než v obleku. Jeho parťák Adam se tiše posadil za klavír, na němž mrtvě ležely bílé růže. Své velkolepé představení odstartovali skladbou Silver Lining, s níž dokázali ve vteřince zhypnotizovat celý sál. Nepamatuji, že by kdy skladby podobného ražení vyvolávaly školácké nadšení.
Někdo tvrdí, že každá skladba Hurts zní „něco něco love něco“. Tento elektro pop v sobě však skrývá hloubku a neotřele kombinuje jednoduchost s velkolepými chorály, což je možná jeden z důvodů jejich adorace. Dalším nosníkem jsou i smysluplné texty, což dnes není při milostných tématech ani zdaleka pravidlem. Frontman set odezpíval s nádhernou čistotou v hlase a každá nota zněla procítěně. Zážitek jak ze Státní opery podpořil kromě variability nástrojů i výrazový tanec, jímž se videoklipy těchto rodáků z Manchesteru proslavily.
Vystoupení proběhlo s až stoickým klidem. Dvojice si ušetřila veškerá zbytečná slova. Devatenáct písní promlouvalo za ně a publikum se po celou dobu neprobudilo z transu. Wonderful Life, The Water nebo famózní Stay vyvolaly hurónský řev a potlesk. Jediná rebelie proběhla tehdy, když v zápalu zpěvu vymrštil lídr do vzduchu stojan na mikrofon. Na to, že se v Česku Hurts ukázali potřetí za půl roku, se jim dostalo skvělého přijetí.
Zatímco na Václavském náměstí doznívala pouliční techno party, Adam vhodil do davu poslední bílé růže, srovnal si vestičku a propustil fanoušky zpět do reálných životů. Finální Better Than Love sice postrádala jemnost a zněla jako obyčejná diskotéka, to byl ale skutečně jediný nedostatek jinak perfektního koncertu. Hurts ukázali, že ne vždycky musí láska bolet.