Praha - Nový výstavní koncept Anny Neborové Černá zahrada připravila pražská Galerie kritiků ve spolupráci se Skupinou Akát. Výstava v paláci Adria se koná od 19. 10. do 13. 11. Odborníci označili výtvarný styl Neborové jako „neopop“, který připomíná plakátovou formu a dostává se až na pomezí fotografie, z něhož obrazy vycházejí. Je ovlivněna jemným ženským neorealismem a má blízko k malíři amerického velkoměsta Edwardu Hopperovi a současnému německému malíři Neo Rauchovi.
Krásu Černé zahrady odhalují v Galerii kritiků
"Zahrada, tajemný svět uměle vytvořené vegetace, mě fascinovala od dětství (Trnkova zahrada). A fyzický prožitek mnohaleté dřiny na vlastní zahradě tento pocit jen umocňuje. Cyklus posledních obrazů vznikl ve snaze zachytit nejen její bezstarostnou, barvami hýřící formu, ale i temnější stránky, které jsou s krásou zahrady nerozlučně spjaté,“ uvedla k výstavě její autorka.
Neborová upozornila i na to, že ji zajímá zmar, který je v zahradě každoročně zakotvený. Ve vší té nádheře rozkvetlých květin vrcholného léta cítí výtvarnice křehkost naší existence i křehkost samotné zahrady, neustálou připomínku smrtelnosti. „V mikrosvětě zahrady se odehrává mnoho bitev na život a na smrt a ne náhodou se zahrada stává i místem činu tolika filmových a literárních vražd,“ doplnila.
- Anna Neborová / Černá zahrada zdroj: Galerie kritiků
- Anna Neborová / Černá zahrada zdroj: Galerie kritiků
„Zahrada na jaře vstane jako Fénix z popela a na zimu zmizí,“ řekla mi ve svém vinohradském ateliéru malířka a ilustrátorka Anna Neborová, když jsem se k ní přišla podívat na nové obrazy. Povídaly jsme si o zločinech v zahradách i o znepokojení, co se skrývá za krásou zahrady. Zahradnice, zkušená z chalupy na jihu Čech, využívá reálných přírodních motivů (zapojuje šablony a stříkání fixírkou) k plastickému vyjádření nitra zahrady, v němž je piknikový podnos v osobním altánu prostřen jen pro ty nejbližší či pro sebe samu,“ přiblížila tvorbu Neborové Dana Benešová-Trčková z pořádající Skupiny Akát.
Anna Neborová (nar. 1968 v Praze) studovala v letech 1987 – 1994 Akademii výtvarných umění v ateliérech Jiřího Ptáčka, Jiřího Sopka a Bedřicha Dlouhého. Anna Neborová není jen úspěšnou malířkou, ale také významnou ilustrátorkou. Získala ocenění za knihu Červený panáček a v roce 2004 byla vydána její autorská kniha Oskar a Mimi. Je také autorkou ilustrací v novém Slabikáři.
Proslavil ji především cyklus obrazů Tiché útoky. V této počáteční tvorbě z let 1998 - 2000 je malířský styl autorky z velké části ovlivněn otcem - fotografem Leošem Neborem. Tento cyklus paroduje kult umělé dokonalé krásy modelek z ženských lifestylových časopisů. Malby jsou typické svoji barevností (zajímavé je využití jedné barvy v mnoha jejích odstínech), plošností a vcelku jednoduchou kresbou. Mezi zajímavé období patří cyklus Oskar a ti druzí, ve kterém se promítá citlivost ženské duše a autorčin osobní život.