Primář Sova v NDR: Das Krankenhaus am Rande der Stadt

Praha/Berlín – Když v Německu před sedmi lety premiérově vysílali porevoluční pokračování Nemocnice na kraji města, označil deník Frankfurter Allgemeine Zeitung původní seriál za Dietlův opus magnum. Mohl si to dovolit. Díky rekordnímu úspěchu v 80. letech zůstává Nemocnice na kraji města, Das Krankenhaus am Rande der Stadt, dodnes v paměti německých diváků a zdejší média ji dokonce označují za matku evropských nemocničních seriálů.

„Josef Abrhám byl lamačem srdcí v bílém plášti už dlouho před Georgem Clooneym,“ píše Jana Henselová v německém Süddeutsche Zeitung. Naráží tak na skutečnost, že v západoněmecké televizi se Nemocnice na kraji města objevila dlouho před americkým hitem Pohotovost, která počátkem 90. let odstartovala Clooneyho hereckou kariéru. Deník Frankfurter Allgemeine pak Nemocnici označuje za první lékařský seriál vůbec. 

Henselová ovšem zároveň zmiňuje jeden z hlavních důvodů, díky kterému zaznamenal seriál Jaroslava Dietla a Jaroslava Dudka úspěch i u našich západních sousedů: Dietlovi se totiž povedlo vytvořit výrazné a věčné typy postav, které jsou známé všem pacientům. 

„Ten, kdo dnes v lékařském prostředí scenáristicky pokračuje, má z čeho vycházet,“ doplňuje historik médií Petr Bednařík, který se normalizační seriálovou produkcí dlouhodobě zabývá. „I u současných seriálů jsou tak vidět základní typy lékařů, které Dietl vymezil: lékař, který udržuje poměr se sestřičkami (Blažej), nebo doktor, který není úplně schopný (Cvach).“

Karl-Peter Schwarz (Frankfurter Allgemeine Zeitung):

„Pro scenáristu Jaroslava Dietla, který pracoval i na politicky kompromitujících seriálech, byla Nemocnice na kraji města jeho opus magnum. S primářem Sovou, jeho nepodařeným synem Karlem, s profesně i eroticky ambiciózním doktorem Blažejem, se sarkastickým dr. Štrosmajerem, mladou doktorkou Alžbětou, s ‚hloupou holubičkou‘ sestrou Huňkovou a dalšími většími či menšími rolemi, které všechny obsadili vynikající herci, dal Dietl vzniknout takovému mikrokosmu, který stál stranou systému, a přesto byl pravdivý a platný.“

Námět na seriál z nemocničního prostřední nosil Dietl v hlavě minimálně od poloviny 70. let a v rámci příprav na psaní scénáře strávil několik dní na ortopedii mostecké nemocnice - účastnil se operace i noční služby. Natáčelo se od dubna do července 1977 a první ze třinácti epizod měla v Československé televizi premiéru v listopadu 1978. Další běžely dvakrát týdně až do konce roku, takže ČST tak stejně jako v předešlém roce zasadila do vánočního schématu původní český seriál (v roce 1977 šlo o Ženu za pultem).

Němečtí diváci nemuseli na příběhy z borské nemocnice čekat dlouho. Už v lednu 1979 je do vysílání nasadil první program východoněmecké televize a stejně jako Die Frau hinter dem Ladentisch (Žena za pultem) zaznamenal i Das Krankenhaus am Rande der Stadt mimořádný divácký úspěch. Pro další osud seriálu byl ale klíčový až hamburský Norddeutsche Rundfunk, jehož redaktor Eberhardt Scharfenberg zhlédl Nemocnici na návštěvě otce v dolnolužické Chotěbuzi (Braniborsko) a apeloval na vedení rozhlasu, aby seriál přivedlo i do západního Německa. 

První seriál, který se dočkal pokračování

Na ARD měla Nemocnice na kraji města premiéru v březnu 1980. „To, že se seriál prodal do Německa - aniž bych chtěl snižovat jeho kvalitu - je dáno okolnostmi a autorem,“ přibližuje tehdejší situaci mediální analytik Milan Kruml. „Jednak měla Československá televize dobré vztahy s Norddeutsche Rundfunk, za druhé měl Dietl jméno i v německých zemích, protože se hodně seriálů prodávalo do NDR, kde měly také velkou diváckou základnu.“

  • Ladislav Chudík jako primář Sova zdroj: ČT
  • Eliška Balzerová jako Alžběta Čeňková zdroj: ČT

V západním Německu se ovšem podoba seriálu lišila od verze, kterou vysílali na Východě - kvůli reklamním časům a pevně stanovenému vysílacímu schématu televize Nemocnici přestříhala. Verze, kterou znají i čeští a východoněmečtí diváci, je totiž z dnešního pohledu ke stopáži značně benevolentní a rozdíly v délce jednotlivých epizod se pohybují i v řádu desítek minut.

Divácký zájem byl nakonec tak enormní, že se Norddeutsche Rundfunk rozhodl iniciovat vznik dalších dílů a podílet se na nich jako koproducent. V historii české seriálové tvorby se stalo vůbec poprvé, že by se seriál dočkal pokračování.

Polobozi v bílých pláštích?

„Povedlo se vytvořit seriál, který zdůraznil, že v Československu máme zdravotnictví, které funguje,“ konstatuje mediální historik Petr Bednařík a dodává, že zkušenost pacientů s chodem českých nemocnic byla v sedmdesátých letech častokrát opačná. „To, že si lidé přejí, aby fungovalo zdravotnictví, ale není omezené na východní nebo západní blok. I západní Němec přece chce, aby byl primář tak vážená osoba perfektního charakteru (jako primář Sova),“ vysvětluje úspěch Nemocnice u německých diváků.

Pokud však německá novinářka Mona Herzová vytýká seriálu to, že jsou zde lékaři zobrazování jako polobozi v bílém plášti, není daleko od pravdy. Všimněte si, že za celou dobu na ortopedii borské nemocnice nezemře jediný pacient a obě velká seriálová úmrtí (Ema a doktor Štrosmajer) se odehrají na jiných primariátech. Navíc i morálně křivé postavy doktora Blažeje a mladého Sovy zůstávají výbornými operatéry. Jediný neschopný doktor Cvach zase prakticky neoperuje. „Pracovali byste v takové nemocnici rádi?“ ptá se Herzová lékařů ve zdravotnickém časopise Via Medici a záhy odpovídá: „Asi raději ne. Realita je bezpochyby taková, že lékařské seriály u veřejnosti spoluvytvářejí obraz medicíny, ten je ale častokrát daleko od pravdy.“

  • Ina (Andrea Čunderlíková) a Blažej (Josef Abrhám) zdroj: ČT http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/30/2964/296306.jpg
  • Gregory (František Němec), Dana (Jana Štěpánková) a Alžběta (Eliška Balzerová) zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/30/2961/296033.jpg
  • Viktor Preiss jako hokejista Přemysl Rezek zdroj: ČT http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/30/2964/296369.jpg
  • Dana Medřická jako doktorka Fastová zdroj: ČT http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/30/2961/296034.jpg
  • Ladislav Chudík jako primář Sova zdroj: ČT http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/30/2961/296030.jpg
  • Čeňková, Cvach a Štrosmajer zdroj: ČT http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/30/2964/296307.jpg
  • Miloš Kopecký jako doktor Štrosmajer zdroj: ČT http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/30/2961/296031.jpg

Jana Henselová (Süddeutsche Zeitung)

„Lékaři z Nemocnice na kraji města procházejí se svým aristokratickým vzezřením pustinou reálného socialismu. Jezdí malými škodovkami nebo velkými taxíky Volha do Prahy a zpátky a potom zabouchnou dveře svého vozu, jako by snad byli Jean-Paul Belmondo a vystoupili na Champs-Élysées. V pozadí člověk vidí vysoké šedé paneláky. Ze žlutých fasád starých domů padá omítka ve velkém.“

Německá odpověď na Dietla: Die Schwarzwaldklinik

Spolupráce na dalších epizodách (do centra pozornosti se tentokrát vedle Sovových dostává také soukromý a profesní život Arnošta Blažeje) byla výhodná pro obě strany. Československá televize díky německým financím vybavila natáčecí studio novou záznamovou technikou, vyšla ale také vstříc západoněmeckým požadavkům a sjednotila délku všech sedmi epizod.

V Československu mělo pokračování Nemocnice premiéru 22. listopadu 1981, v západním Německu o rok později (v NDR si museli pět let počkat). Karl-Peter Schwarz ve Frankfurter Allgemeine seriál v této souvislosti označuje za jediný kulturní transfer, který se v době normalizace mezi Československem a západním Německem odehrál – s výjimkou „zlatého hlasu z Prahy“ Karla Gotta a dětských seriálů typu Pan Tau. Eliška Balzerová za svou roli Alžběty Čeňkové dokonce získala v roce 1982 západoněmeckou filmovou a televizní cenu Bambi.

Téměř legendou spojenou s pokračováním Nemocnice na kraji města je pak (neúspěšný) požadavek některých německých diváků, aby Dietl nenechával doktora Štrosmajera zemřít a závěr seriálu raději dodatečně přepsal.

Na úspěch Dietlova seriálu reagovala i západoněmecká ZDF; místo koprodukce se ovšem rozhodla pro převzetí celého schématu a jeho realizaci v domácích podmínkách. Počátkem 80. let tak vznikl seriál Die Schwarzwaldklinik pojednávající o klinice v Glottertalu a životních osudech tamního profesora Klause Brinkmanna.

Němci se ovšem neinspirovali jen tématem, ale i výstavbou scénáře. V každém díle se paralelně odehrávají příběhy hlavních postav a uzavřené epizodní děje. Tento princip umožnil, aby v seriálu hostovala řada populárních herců, a Schwarzwaldská klinika se tak zákonitě stala německým televizním hitem celé dekády. Její sledovanost překonala i úspěch české Nemocnice, a žánr nemocničního seriálu v Německu definitivně ukotvila. 

Constanze Rossmannová (Via Medici):

„Být zdravý je základní potřeba člověka. Díky tomu se může s postavami v nemocničních seriálech výborně identifikovat a soucítit s nimi. Navíc je napínavé sledovat, zda se doktorům podaří vrátit pacientovi jeho zdraví. Když jsou k tomu ještě vyprávěny příběhy mezilidských vztahů, divácká atraktivita seriálu ještě stoupá.“

  • Jana Štěpánková v roli Dany Králové zdroj: ČT
  • Miloš Kopecký jako doktor Štrosmajer zdroj: ČT

Doktor Marcus spí v šuplíku

Vlastní seriál z lékařského prostředí si přáli i východní Němci, na rozdíl od ZDF se ale obrátili přímo na Dietla. Vznikl tak scénář k seriálu Doktor Marcus a jeho rod, který sledoval osudy berlínského špitálu Charité v průběhu 20. století (v centru zájmu stály osudy tří generací rodu Marcusů od Vánoc roku 1913 do jara roku 1978). Seriál ovšem nikdy nebyl natočen, mj. pro vysoké náklady spojené s realizací historického tématu.

Svou roli v zastavení příprav ale sehrály i spory o zobrazení německé minulosti. Podle Magdaleny Dietlové její muž zuřil kvůli „ideovým“ připomínkám východoněmecké dramaturgie ohledně stavby berlínské zdi a emigrace, až mu došla trpělivost a v roce 1982 jí prý řekl: „Vezmi těch dvanáct dílů a hoď to do koše“. Protože Dietlová svého muže neposlechla, mohla literární podoba příběhu vyjít před pár lety v nakladatelství Dokořán.

Realizace se nakonec nedočkal ani další psaný seriál pro německé diváky – Na počátku bylo slovo. „Po třeskutém úspěchu televizního seriálu Nemocnice na kraji města ve východní i západní zóně rozděleného Německa byl její autor Jaroslav Dietl vyzván hamburskou státní televizí, aby se zamyslel nad dalšími náměty, které by mohl nabídnout,“ vzpomíná Dietlová v předmluvě ke knižní verzi seriálu. Příběh věnovaný vzniku prvních tiskových agentur Havas, Reuters a Wolff nakonec stejně jako osudy špitálu Charité zastavila finanční nákladnost projektu.

Pokračování? Soupiska společenských problémů, soudí Bednařík

Když v Německu v roce 2004 uvedli Nemocnici na kraji města po dvaceti letech, věnovaly jí pozornost i nejvlivnější německé deníky. Velký úspěch ovšem pokračování osudů Dietlových postav nezaznamenalo. MDR, která Nemocnici vysílala, přitom angažovala stejné dabéry jako v 80. letech, aby divákům přístup k seriálu usnadnila. Spíše rozpačité přijetí se pak odehrálo i na Slovensku.

„Dietl se drží nemocnice a nerozvíjí nic, co se děje mimo ní. Zápletky se točí čistě kolem dění na pracovišti,“ říká k porevolučnímu pokračování Bednařík. „Pokračování ale vypadalo, jako byste sepsali seznam aktuálních společenských problémů a museli je do scénáře všechny naroubovat,“ dodává s odkazem na tematiku rasismu (romská přítelkyně mladého Pěnkavy), privatizace nebo novinářských útoků.

„Když jsem se pokoušel zjistit, co mi v novém seriálu chybí, došel jsem k názoru, že je to humor a člověčina,“ poznamenal si po české premiéře nové řady Nemocnice mediální odborník Milan Šmíd. „Nejde jen o to, že tu chybí doktor Štrosmajer. Všichni herci hrají jako o život, ale berou se smrtelně vážně, a jsou (zatím) charakterově ploší, jednorozměrní. Možná, že je to už v dialozích, kterým chybí dietlovská lehkost.“

Další informace o Nemocnici na kraji města včetně audio- a video-ukázek najdete také ve speciálu na internetových stránkách České televize.

Vydáno pod