Nikdo se to nedozví. Nikomu nedojde, že selhali. A oni to nikdy nikomu neřeknou! Nic jiného jim v tu chvíli nezbývalo – ale možná to bylo tak, že je v tom okamžiku prostě jen nic lepšího nenapadlo. Tak se zrodil Dluh, který poznamenal jejich životy a zároveň je osudově spojil i rozdělil. Dluh, s nímž není snadné žít a který může být splacen pouze smrtí. Jeho nebo jejich. Věřili, že už ho nikdy nikdo nenajde. Věřili, že to zvládnou. Věřili, že jsou tajemství, která si je možné odnést do hrobu. Mýlili se! Žádný hrob totiž není tak hluboký, aby v něm bylo možné pohřbít minulost.
Žít na Dluh se dá jen chvíli
Kdo se postaví Zlu, musí počítat s tím, že jím může být zasažen. Na Silvestra roku 1965 ve východním Berlíně nevlídně pršelo. Skrze klikaté pramínky deště, stékající po špatně umytých oknech, matně probleskovaly rozmazané barevné girlandy novoročního ohňostroje. Venku se lidé právě hlučně vpotáceli do dalšího bezvýchodného roku, který se budou snažit nějak přežít, ale v ošuntělém bytě, kde se ukrývali, byl ostražitý a téměř nehybný klid. Jakoby sem vnější svět nemohl proniknout, protože celý prostor tu zaplňovala nervozita, štiplavý pot strachu a zoufalé odhodlání těch, kteří ulovili zrůdu, ale nedokázali ji dopravit do nachystané klece.
Vlezlý déšť, protékající špatně opravenou střechou, tvořil na oprýskaném stropě temné mapy, z nichž rytmicky odkapával na prošlapanou podlahu. Mladá agentka Mosadu Rachel Singerová mechanicky rozestavovala na nejhorší místa hrnce, do kterých mlaskavě dopadaly špinavé kapky. Byla to její první akce v terénu a ona byla dílem odvážná a dílem vyděšená, ale také odhodlaná, stejně jako David a Stephan, s nimiž tvořila tým, tuhle podělanou misi, která se nevyvíjela zrovna podle plánu, dotáhnout do konce. Jak procházela bytem nevšímavě minula postavu spoutaného starce s přelepenými ústy, připomínajícího zhroucenou loutku pohozenou na zem. Před časem sice dokázala se zaťatými zuby v jeho ordinaci vylézt na gynekologické křeslo (protože to bylo nezbytnou součástí plánu), ale nikdy se na něj nedívala ráda, neboť jí připomínal děsivé utrpení mučených, znetvořených a bezmocně umírajících lidí.
Zrovna přemýšlela o tom, jestli se David a Stephan dohodli s Američany na náhradním plánu, když její vycvičené instinkty zaregistrovaly, že rytmus kapek, tříštících se o dna hrnců, se změnil. Pomalu a obezřetně se vydala zpátky, ale pak ji zasáhl brutální úder a ona pochopila, že…
…. teď bude muset bojovat o život
Tel Aviv 1997. Více než třicet let poté vydává její dcera Sarah knihu o třech mladých hrdinech elitního Mosadu, kteří tehdy v Berlíně ulovili „bílého anděla smrti“ z Birkenau Dietera Vogela. Je to příběh její matky Rachel, která si z téhle mise odnesla poznamenanou duši i tvář, jejího otce Stephana, který byl tehdy nejmladším velitelem Mosadu (a nyní je odkázaný na invalidní vozík), a uzavřeného Davida, jenž za války přišel o všechny blízké (a dopadení Vogela je jeho jediný životní cíl).
Ale jen oni tři vědí, co se ve skutečnosti stalo poté, když se jim ho nepodařilo protáhnout „železnou oponou“ a zůstali s ním uvězněni ve východním Berlíně, kde nemají podporu a musejí se spoléhat jen sami na sebe. Tři osamělí a možná už odepsaní tajní agenti v nepřátelské zóně, s monstrózním válečným zločincem přivázaným k radiátoru, který je dráždí a provokuje a jehož by bylo tak snadné zabít a pak se vypařit jako stíny, které splynou s tmou. Tohle umí, na tohle byli cvičeni, ale zatím se k tomu neodhodlali. Mají ho totiž přivést živého, aby ho bylo možné ukázat světu, a to mu dává šanci, že bude možná ještě nějaký čas žít. Ale zrůdám, které už nemají co ztratit, by se neměla dávat ani ta nejmenší šance! A on se té své zarputile chytil a byl by ji využil, kdyby ho nezastavila kulka z Racheliny pistole. Kniha byla dopsána, příběh se uzavřel, ovace hrdinům, kteří to nakonec dokázali, doznívají. Jenomže oni sami se začínají nejistě rozhlížet kolem sebe.
Po třiceti letech je totiž dostihla minulost spolu se zprávou, že Vogel stále ještě žije, ukryt v psychiatrické léčebně kdesi na Ukrajině (profláknutá jižní Amerika už zřejmě válečné zločince tolik neláká). Lehce dezorientovaný divák si v tu chvíli pokládá legitimní otázku, co se tehdy v pětašedesátem v Berlíně opravdu stalo – a Rachel se vydává na svoji poslední misi, protože tohle je jejich práce, kterou za ně nikdo jiný nemůže udělat.
Přežít nepřináší vždy štěstí!
V roce 2007 natočil izraelský režisér Assaf Bernstein slušný špionážní thriller Ha-Hov, který se na příběhu tří agentů Mosadu zabýval otázkou, jak dlouho a jak těžko se dá žít na dluh a ve lži. A nyní tuhle story znovu v remaku Dluh poměrně věrně převyprávěl zkušený filmový řemeslník, režisér John Madden (Zamilovaný Shakespeare, Mandolína kpitána Correliho). Nepochybně měl větší zkušenosti a rozpočet a zajímavější herecké představitele, ale to, co oba opusy (kromě identické story) spojuje, je, že jsou další filmovou reflexí holocaustu, do níž se evidentně promítají dvě známé, byť rozdílné, kauzy. Případ „anděla smrti“ a masového vraha Josefa Mengeleho, který před lovci nacistů unikal celý život, a případ autora konečného řešení a válečného zločince Adolfa Eichmanna, jehož dokázal výsadek Mosadu vystopovat a unést z Argentiny, aby byl posléze odsouzen a popraven v Izraeli.
Poměrně jednoduchý příběh Dluhu je na těchto reálných kontextech evidentně budován a může vyvolávat i oprávněnou reminiscenci na Spielbergův pomstou prostoupený Mnichov, Olivierovo sólo se zubní vrtačkou ve Schlesingerově Maratonci či komplot Hochů z Brazilie Franklina J. Schaffnera. Jakkoli vás v zásadě ničím zásadním nepřekvapí (a v některých pasážích bude i snadno předpověditelný), má, kromě svého dramatického kontextu (který je rozhodně silnější v jeho retro části), i svůj psychologický background, jehož pointy jsou ukotveny v současnosti. Ostatně Madden dokáže s oběma časovými rovinami slušně pracovat, jeho flashbacky navozují napětí a kladou otázky, které vás nutí čekat na odpověď a sledovat jeho vyprávění až do (poněkud za vlasy přitaženého) finále.
- Dluh / Marton Csokas a Jessica Chastainová zdroj: Bontonfilm
- Dluh / Sam Worthington zdroj: Bontonfilm
Dluh není film založený na permanentní akci, byť ta, kterou nabízí, je odvedena poctivě (nejvýraznější se odehrává na uzavřené berlínské trati metra a jeho „Stanici duchů“). Dramatičnost a napětí tu plynou totiž spíše ze silných situací a mrazivých replik jako ve chvíli, kdy arogantní Vogel věcně konstatuje:
„Židé nikdy nevěděli, jak se zabijí, jen jak se umírá“
Hnusný záporák, přesvědčivě ztělesněný dánskou akvizicí Jesperem Christensenem, je modelově temnou figurou, která nemá potřebu přehrávat, neboť je zlověstná a skličující již jen svým samotným bytím. Dluh ostatně není zalidněn mnoha postavami, o to větší nároky klade na jejich interprety. Kompaktní a koncentrovaný výkon předvádí trojice mladých agentů - přesvědčivá Jessica Chastainová, soustředěný Sam Worthington (jenž tu vystoupil ze stínu svých předchozích rolí) a temný Novozélanďan se smíšenými evropskými kořeny Marton Csokas, jenž nehodlá připustit možnost, že selhali.
Po třiceti letech už všichni ubrali páru – Tom Wilkinson toho na invalidním vozíku nemůže mnoho předvést, podivně ztuhlý Ciarán Hinds se dějem jen osudově mihne a klíčovou postavou, která příběh žene k pointě, se tak jednoznačně stává oscarová laureátka Helen Mirrenová, které budete držet palce, aby přežila.
Možná na ni celou tu dobu čekal, protože věděl, že přijde. Že musí přijít, i když patří mezi ty „slabé“, které bylo za války tak snadné zabíjet! A připravoval se na tohle setkání, neboť tušil, že bude muset ještě jednou (tak jako mnohokrát předtím) prolít krev. Na člověka, který zmarnil tolik lidských životů, se až s překvapivou úporností drží toho svého. Čeká na ni za zamřížovanými okny psychiatrického oddělení Babenkovy nemocnice na Ukrajině a ona cítí, že už je blízko té chvíle, kdy bude starý Dluh vyrovnán a minulé viny vykoupeny. A je připravena za to zaplatit.
Přestože tohle všechno tak nějak celou dobu tušíte, nenudíte se. Protože tenhle zdařilý remake špionážního thrilleru se Maddenovi povedl, vymyká se ze standardní žánrové řady a stojí za zhlédnutí.
THE DEBT. USA 2010, 114 min., české titulky, od 12 let. Režie: John Madden. Scénář: Matthew Vaughn, Jane Goldmanová. Kamera: Ben Davis. Hudba: Thomas Newman. Hrají: Jessica Chastainová / Helen Mirrenová (Rachel), Marton Csokas / Tom Wilkinson (Stephan), Sam Worthington / Ciarán Hinds (David), Jesper Christensen (Dieter Vogel). V kinech od 27. října 2011.