Vlasta Chramostová humor neztrácí

Praha - Vlasta Chramostová, která shrnuje svou životní pouť slovy, že prožila tři životy - herecký, disidentský a život návratu, se dožívá pětaosmdesáti let. Její narozeniny připadají na 17. listopad, oslavila je v Národním divadle, do jehož hlediště jí přišli blahopřát kolegové i přátelé. Herectví a osobnost Vlasty Chramostové připomíná také Česká televize.

Krátce před komponovaným pořadem ve zlaté kapličce, odhalila Chramostová v divadle bronzovou bustu Václava Havla. Bývalý prezident a dramatik zůstal na oslavy 17. listopadu na chalupě v Hrádečku, herečce v osobní gratulaci ale napsal, že svým výročím opět všem připomíná datum tak důležité pro naši zemi.

„Nicméně neblahopřeji ti k historickému významu tohoto data, ale blahopřeji ti, že se ho dožíváš v plné síle. Přeji ti všechno dobré do dalších let a děkuji za všechno hezké, co jsme spolu kdy prožili,“ vzkazoval exprezident v dopise, který přečetl režisér Ivan Rajmont.

Chramostová byla jedinou herečkou z obsazení hry Odcházení v pražské Arše, kterou Havel obsadil do svého režijního filmového debutu. „Hru znám snad lépe než autor sám. Na jevišti jsem v roli matky hlavního hrdiny absolvovala přes osm desítek repríz. Jsem její velký ctitel, konečně všichni o mně ví, že jsem 'havlovka'. Vlastně až touto inscenací a natáčením pro mě fakticky skončila umělecká kariéra,“ uvedla jubilantka.

Pro diváky v Národním divadle si ale nepřipravila nic z Odcházení, vybrala například svůj oblíbený monolog Cyrana, kterého si vždycky chtěla zahrát, recitovala verše Jaroslava Seiferta a stala se na chvíli Eliškou Přemyslovnou z inscenace Falkenštejn, jíž se po dlouhých dvaceti letech vrátila v Národním k herecké profesi.

„Miluji Woodyho Allena, který říká, že život znamená trápení, nemoci, nešťastné lásky a nevydařená manželství. A navíc je ještě krátký,“ prohlásila v Národním mimo jiné Chramostová. A pak už v dobrém rozmaru přijímala nekonečnou řadu gratulantů. Mezi prvními byli například ministr zahraničí Karel Schwarzenberg, šéf činohry Michal Dočekal, spisovatel a scenárista Jiří Stránský či režisér David Radok. „Nemyslete si, že stojíte na těchto prknech naposled,“ řekl jí při této příležitosti ředitel Národního divadla Ondřej Černý.

V. Chramostová a R. Hrušínský / Spalovač mrtvol
Zdroj: ČT/Stanislav Milota

Herecký život Vlasty Chramostové trval do jejích 44 let, disidentský dalších 20 roků. Po srpnu 1968, kdy dokončovala film Spalovač mrtvol, jí bylo postupně zakázáno vystupovat ve filmu, v divadle i v televizi. Státní bezpečnost pak v roce 1979 zakázala i bytové divadlo, ke kterému se uchýlila.

Legendární Spalovač mrtvol byl posledním i pro jejího manžela, kameramana Stanislava Milotu, se kterým se pak v době normalizace živili například výrobou lamp ze sklářských zbytků na chalupě v severních Čechách. Milota se vinou nemoci očí po listopadu 1989 k práci kameramana vrátit nemohl, CHramostová ale na filmovou i divadelní práci navázala.

Její návrat k divadlu poté, co se stala po podepsání Charty 77 „neosobou“, dle vlastních slov nebyl lehký. Ale s humorem a nadhledem sobě vlastním hned dodala: „Tu dlouhou pauzu jsem si protáhla o půldruhého roku; musela jsem totiž v sobě zpracovat dvacetiletí, kdy jsem nesměla hrát. Až po třiašedesátce jsem se vrátila do charakterních rolí a 'soch'. Režiséři mladší generace totiž nevěděli, že jsem sice byla tragédka, ale hrála jsem ráda i ve veselohrách.“

Právě humor jí a jejímu muži kameramanovi Stanislavu Milotovi usnadnil přežít minulý režim. „Člověk se musí dopracovat k nadhledu nad sebou samým. Nás tehdy držela jedině sranda. Bylo to nutné, protože připustit si řadu věcí bylo velmi bolestné. S humorem se dá ledacos přežít, i proto se urputně snažím, abych si ho zachovala,“ podotkla.

Vlasta Chramostová se po návratu na scénu objevila v sedmi filmech a televizních snímcích. Za projekty Je třeba zabít Sekala a Kuře melancholik byla nominována na Českého lva. Do osmdesátky to prý ještě šlo, nakonec proti svému původnímu záměru přetáhla svůj profesní život o čtyři roky, když se v Národním nechala přemluvit k roli Babičky. V současnosti se k divadlu vracet nechce, těší se, že třeba přijde nějaká zajímavá role a dopisuje druhý díl svých pamětí.

„Je pravda, že endoprotéza funguje a srdeční stimulátor pracuje také dobře, takže si nemohu na nic stěžovat. Kam mě posadíte, tam spím,“ uvedla jubilantka, která samu sebe označuje za venkovskou penzistku.

VLASTA CHRAMOSTOVÁ NA ČT

P.F. 77 (16. 11., ČT1 22:20)- Film z doby vzniku Charty 77 o cti, morálce a lidské důstojnosti. Příběh kantorky, slavné herečky a jejích studentů se odehrává v době tuhé normalizace. V době, kdy po okupaci sovětských vojsk se většina snažila přežít v šedé zóně a riskovat své postavení bojem proti režimu byla ochotna jen hrstka odvážných. Režisér dotvořil atmosféru doby organicky začleněnými archivními záběry. Vlasta Chramostová za svůj mimořádný herecký výkon získala v roce 2004 televizní cenu Elsa. ČFTA ocenila Elsou 2004 také režiséra Jaroslava Brabce a snímek P.F. 77 v kategorii původní televizní dramatické tvorby. 

Paralelní portrét - Stanislav Milota a Vlasta Chramostová pohledem Jaroslava Brabce (2005). Dva životní a umělecké příběhy mají přes mnohé odlišnosti přece jen něco společného. ČT2 17. listopadu ve 21:25 hodin.

S Vlastou Chramostovou se diváci České televize mohou setkat také v duchařské komedii Bílá paní (1965) na ČT1 v neděli 20. listopadu ve 14:50 hodin. Podle povídky Karla Michala Jak Pupenec ke štěstí přišel ji natočil režisér Zdeněk Podskalský.

Vydáno pod