Praha – Jen nevidět, jak žebrá poctivec, / jak pýchou dme se pouhý parazit, / jak pokřiví se každá čistá věc… Sonet 66 by Martin Hilský vybral z tvorby Williama Shakespeara jako text, který nejlépe charakterizuje současnost. Zatímco Shakespearovo „jeviště svět“ je pro překladatele kompletního díla anglického dramatika a básníka stále přitažlivé, o „divadle politiky“ říká, že bývá někdy velmi smutné.
Současnost dle Hilského: Jak sprostota se sápe na slušnost
Sonet 66 měl podle Hilského jiný význam před dvěma sty a jiný před dvaceti lety a má vztah i k současnosti. I když každý čtenář bude tento význam zřejmě vidět trochu jinak. „Nerad uděluji rady, takové spásné vzkazy bývají někdy trošku arogantní, protože víte, jak to je a taky jak na to. A já skromně přiznávám, že nevím, a proto nepodceňuji ani úsilí současných politiků něco s tím udělat,“ podoktnul v pořadu Hyde Park ČT24 známý shakespearolog a profesor anglické literatury.
Ovšem dodal: „To úsilí určitě je, třebaže divadlo politiky tak, jak ho vnímáme my, daňoví poplatníci a občané této země, je někdy velmi smutné. Já ten smutek sdílím. Myslím, že zmarňujeme obrovské šance, které se nám dostaly po roce 1989. Zmarňujeme je v hašteření a politikaření, místo aby tady byla skutečná, pevná politika s jasně definovanými názvy.“
Podobnost Sonetu 66 se současností vidí prý například ve verši „jak sprostota se sápe na slušnost“, nicméně chápe, že důvody, které k takovému pohledu má, nemusí všichni sdílet. Podobně neupírá ostatním čtenářům nebo překladatelům významy, které mohou vidět v Shakespearových dílech.
GALERIE
William Shakespeare - dílo zdroj: Academia
I proto ho nijak nemrzí, že jejich překladatelem do češtiny nebyl a není jediný. „Každý překlad je interpretací a vytváří trochu jiné dílo než ty předchozí,“ domnívá se. Koneckonců i umělecké interpretace Shakespearových her a sonetů a to, jak je čtenáři a diváci vnímají, přispívá k aktuálnosti textů z alžbětinské doby. „Překladatel nesmí být věrný slovu, ale významu,“ dodává Hilský.
Shakespeare pro něho nebyl láskou na první pohled, jak se může zdát, když mu zasvětil většinu svého profesního života. Poprvé ho k němu přivedl režisér Karel Kříž v roce 1983, který ho požádal, aby přeložil Sen noci svatojánské. Hilský v té době už za sebou měl zhruba patnáctiletou překladatelskou praxi, ovšem s texty, které dosud do češtiny přeloženy nebyly – na rozdíl od Shakespeara.
„Na začátku byly trýzně, pochyby, dokonce snaha vzdát,“ přiznává, „a teprve postupně, jak jsem pracoval, jsem si budoval trochu sebevědomí, které k tomu člověk musí mít, a zároveň jsem začal Shakespeara doopravdy obdivovat. Už předtím jsem ho četl, ale překlad bylo úplně jiné, hlubinné poznání.“
O tom, že Shakespeara poznal opravdu do hloubky, svědčí i soubor kompletního dramatikova díla v Hilského překladu, který vyšel poměrně nedávno u nakladatelství Academia. Současně jej doplnila téměř tisícistránková kniha komentářů Shakespeare a jeviště svět. Hilského úctyhodný překladatelský počin byl letos oceněn Státní cenou. Navíc z rukou prezidenta Václava Klause převzal medaili Za zásluhy, deset let poté, co byl jmenován čestným členem Řádu britského impéria za šíření anglické literatury.
Hyde Park ČT24 (zdroj: ČT24)
Existuje mnoho pochybovačných teorií, zda autorem (všech) textů připisovaných Shakespearovi, byl opravdu on. Aktuálně z jedné z nich, připisující autorství Edwardu de Vere, 17. hraběti z Oxfordu, čerpá film Rolanda Emmericha Anonym.
Nic není definitivně potvrzeno, především ale Shakespearovo autorství není vyvráceno, poznamenává k těmto snahám Hilský. Jak to vše ve skutečnosti je, by bylo zajímavé vědět, nejdůležitější to pro něho ovšem není: „Pro mě je opravdu podstatné, že Sonety jsou, že Hamlet je, Othello je a Král Lear je, a to se nezmění,“ předpokládá. „V jistotě hypotéz já mám tuto jistotu a té jistotě jsem věnoval 29 let svého pracovního života.“