Praha - K nedožitým 85. narozeninám spisovatele Arnošta Lustiga vychází výjimečná sbírka povídek. Do tohoto souboru vybral Arnošt Lustig nedlouho před smrtí své dvě povídky, Poslední den ohňů a Chvíle hned po ránu, další dvě přidala jeho dcera Eva, a to Bílý vítr a Sláva Chaima Steina. Sbírka raných textů obou spisovatelů nabízí možnost porovnat, jak či zda Lustig ovlivnil tvorbu své dcery.
Povídky Arnošta Lustiga a jeho číči
Povídky do knihy přidal Arnošt Lustig těsně před svou smrtí. „Tehdy už ležel v posteli v Nuslích a byl hodně nemocný. Já jsem ho poprosila, jestli by mi nedal dvě povídky, ke kterým bych přidala své dvě. A on říkal: Číčo, číčo, ne, napiš si svou knížku,“ vypráví Eva Lustigová. Nakonec však sáhl do šuplíku a povídky pro dceru vybral. „Spojuje nás téma, které máme společné, a to je lidskost, je to o beznaději a falešné nátuře, falešném srdci,“ popisuje.
Tvoje slza, můj déšť, vzpomíná na otce Eva Lustigová
Knihu povídek Arnošta Lustiga a jeho dcery Evy dnes čeká křest, během kterého se bude promítat i autorčin film Tvoje slza, můj déšť. „Film je o tom, že Arnošt měl dvě oči. Jedno vážné, a druhé veselé. A já chci ty dvě oči vystihnout. Je to o mém otci a je to pravé,“ podotýká ke snímku Lustigová s tím, že film vznikal zhruba tři roky.
GALERIE
Povídky / Arnošt Lustig a Eva Lustigová zdroj: Nakladatelství Mladá fronta
Arnošt Lustig zůstává jedním z nejvýraznějších českých spisovatelů dvacátého století. Proslavil se hlavně jako autor knih o holocaustu, kterým sám jako mladík prošel. Charisma, nezdolná energie, optimismus a také velký obdiv k ženské kráse, to všechno k němu neodmyslitelně patřilo. Spisovatel měl život rád a žil ho naplno až do posledních chvil. Své plány směřuje jeho dcera Eva také k šíření jeho odkazu doma i ve světě.
GALERIE
videogallery_181837
Arnošt Lustig se narodil v Praze 21. prosince 1926 do rodiny pražského maloobchodníka. Jako židovský mladík prošel Terezínem, Osvětimí a Buchenwaldem, stál několikrát na prahu smrti a život si zachránil útěkem z transportu. „Během těch tří let v lágrech jsem byl třikrát odsouzen k smrti zastřelením, x-krát do plynu,“ vzpomínal. Pozdější radost z osvobození byla o to větší, že se mu z Mauthausenu vrátily matka se sestrou. Otec ale zahynul v plynové komoře v Osvětimi.
Sám Lustig bral například i popírání holocaustu s velkým - a při jeho životních zkušenostech až s neobvykle velkorysým nadhledem. Mluvil o něm totiž jako o „mladistvém pominutí smyslů a snaze se vyvázat z většinového mínění“. „Fašismus začíná slovy na demonstracích a končí vraždou,“ dodával ale již vážněji. Hrůza holocaustu a lidské utrpení se však přirozeně staly hlavním tématem jeho tvorby již od prvních povídek.
Lustig byl autorem řady knih, napsal několik scénářů a podle jeho děl vznikly úspěšné filmy. K jeho nejznámějším dílům patří Démanty noci, Dita Saxová či Modlitba pro Kateřinu Horowitzovou. Lustigovy literární příběhy vyzdvihují vnitřní síly člověka, které mu umožňují čelit ponížení a uchovat si lidskou důstojnost i v situacích krajního ohrožení.
Po válce vystudoval novinařinu a pracoval v několika denících a rozhlase; mimo jiné byl i zpravodajem z izraelsko-arabské války. V Izraeli se také oženil s Věrou Weislitzovou, příslušnicí židovské brigády cvičené Antonínem Sochorem. Spolu měli syna Josefa a dceru Evu. Po válce pracoval jako reportér a režisér Československého rozhlasu, redaktor týdeníku Mladý svět a scenárista na Barrandově. V roce 1968 emigroval. Nejprve žil krátce v Izraeli, potom v Jugoslávii a od roku 1970 v USA. Do Česka se vracel pravidelně v posledních dvaceti letech.